Sídla a typy vesnických sídel – samoty, osady a vesnice

Sídlo, resp. sídelní útvar, je společenskohospodářská jednotka, v níž žijí lidé. Typy sídel bývají vymezovány především na základě jejich velikosti a půdorysu, s přihlédnutím k tvaru plužiny. Nejčastěji se jedná o samoty, osady a vesnice, jejichž základem jsou jednotlivé zemědělské usedlosti nebo stavby obývané řemeslníky. V současné době řada malých sídel zaniká, popř. se slučuje s většími obcemi (V. Frolec, str. 196/záměna slova střediskové obce za větší, doplněno o text kurzívou).

Sídliště

1. Každé seskupení budov převážně obytného charakteru, tj. obec tvořící správní jednotku (město, vesnice) i osada administrativně přidružená k některé obci;

2. Nové hromadné osídlení (dělnická osada apod.) nebo ucelená skupina nových obytných staveb (např. obytný okrsek, čtvrť apod.);

3. Historické sídlo rodů a kmenů (V. Frolec, str. 196).

Typy sídel, sídelní typy

Rozhodující pro určení typu sídla je počet a rozmístění staveb různého funkčního využítí a sociální diferenciace, případně nezastavěných ploch veřejného, poloveřejného nebo soukromého charakteru. Důležité je rovněž půdorysné a výškové členění obhospodařovaných ploch.

Základním kritériem při vymezování sídelních typů je jejich půdorys. Podle charakteru zástavby a navazující plužiny rozeznáváme:

  • pravidelné formy soustředěné /semknuté/ (silniční ves, ulicová vesnice, řádková ves, návesní silnicovka, návesní vesnice, lesní návesní ves)
  • pravidelné formy uvolněné /rozptýlené/ (krátká řadová ves, lesní lánová ves, valašská řadová nebo řetězová ves)
  • nepravidelné formy přírodní /živelné/ (hromadná ves, sedliště, víska, dvorcová ves). (V. Frolec, str. 196/doplněny další termíny).

Soustředěná ves, resp. zástavba

Sídlo, v němž rolnické usedlosti jsou řazeny v těsné blízkosti u sebe a většinou vytvářejí pravidelný půdorys. Soustředěná ves je typickou sídelní formou v rovinatých oblastech (V. Frolec, str. 203).

Rozpýlená ves, resp. zástavba

Vyznačuje se rozvolněným půdorysem. Jednotlivé domy stojí zpravidla v nepravidelných vzdálenostech od sebe. Typickým příkladem rozptýlené vsi je hromadná ves. Vyskytuje se mimo nížinné oblasti (V. Frolec, str. 186).

Sídla malé velikosti – samoty, jednoty

Samota

Osamělá hospodářská usedlost, dům nebo skupina domů stojících daleko od obce (V. Frolec, str. 190).

Jednota

Samota o jedné i více chalupách (usedlostech); zastaralé slovo, dodnes užívané k označování samot v jižních Čechách (J. Vařeka, str. 78).

Později v přeneseném významu též pojízdná prodejna stejnojmenného spotřebního družstva s dnes již proslulým sloganem „Zboží z Jednoty do každé samoty“, zásobující odlehlé venkovské oblasti základními potravinami po 2. světové válce (doplněno, MaČe).

Sídla střední velikosti – osady, shluky, vísky

Sedliště, víska

Přechodná sídelní forma o velikosti mezi vesnicí a samotou. U nás jde nejčastěji o sídliště s 2 až 10 domy (V. Frolec, str. 190). Dnes se zpravidla jedná o místní části obce, případně osadu (doplněno, MaČe).

Osada

1. Menší soubor obytných i hospodářských budov, jednotně pojmenovaný;

2. Malá územní správní jednotka přičleněná v některém směru k blízké obci;

3. Orientační označení části území obce (V. Frolec, str. 146-147).

4. Trampská osada (doplněno, MaČe)

Rodinný shluk

Tvoří jej obvykle 3 nebo 4 pasekářské usedlosti, na nichž hospodařily příbuzné rodiny. Jedná se o neorganizovaný sídelní útvar s hromadnou zástavbou, v níž se hospodářské stavby jednotlivých pasekářů často ocitají mimo vlastní otevřený dvorek. Na první pohled neuspořádaná zástavba odpovídá vnitřním ekonomických a sociálním vazbám rodinného shluku. Ojediněle se dochovaly na Valašsku (J. Vařeka, str. 183/kráceno).

Letoviska, stániska (nářečně, východní Morava)

Odlehlé horské pastviny a louky sloužící k letní pastvě dobytka. Byly zde zřizovány sezónní hospodářské stavby (zejména chlévy) i obytné budovy, zvané rovněž letoviska (V. Frolec, str. 114).

Kula

1. Nepravidelný shluk obytných a hospodářských budov (nářečně, Valašsko)

2. Masivní výšková stavba pevnostního charakteru s obydlím v horním podlaží. Kamenné kuly byly budovány např. v balkánských zemích v době osmanské nadvlády (lV. Frolec, str. 110/přehozeno pořadí).

Hromadná ves, shluková

Domy jsou seskupeny bez zřetelného plánu, často velmi nepravidelně. Jsou to většinou nevelké osady. K jejich vzniku docházelo vlivem nerovného terénu, v důsledku bezplánovitého přílivu a usazování osadníků v neobydlených oblastech nebo vývojem z původních sedlišť. Vyskytují se převážně v horských oblastech (V. Frolec, str. 68/kráceno).

Raabizační osada

Většinou malá osada nebo víska s nápadně přesnými geometrickými tvary půdorysu a plužiny. Raabizační osada znamenaly vyvrcholení historického osídlení normového typu v českých zemích. Byly zakládány v době tereziánské a josefinské z podnětu rakouského ekonoma Františka Antonína Raaba (1722-1783), vrchního ředitele komorních a bývalých jezuitských statků v Čechách, tvůrce nové hospodářské soustavy. Od roku 1776 bylo v českých zemích založeno 245 malých osad s pravidelným (silničním nebo návesním) půdorysem a parcelami, a to na 105 panstvích komorních, klášterních a městských velkostatků a později i na některých statcích šlechtických (V. Frolec, J. Vařeka, str. 182/kráceno).

Sídla větší velikosti – vesnice, dědiny

Dvorcová vesnice

Správní obec skládající se ze samot a vísek. Ke vzniku dvorcových vsí docházelo zejména v období od 15. do 18. století. Dvorcové vsi se vyskytují na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách a na východní Moravě (V. Frolec, str. 53/kráceno).

Návesní ves

doplnit.

Okrouhlice

Typ vesnice s řazením domů kolem návsi kruhového půdorysu; vede do ní jedna cesta. Archeologicky jsou okrouhlice doloženy především na území bývalých Polabských Slovanů. U nás se vesnice s kruhovým půdorysem vyskytují ve formě návesních vsí a lesních radiálních vsí (V. Frolec, str. 143/).

Silniční ves

Domy jsou seřazeny vedle sebe po obou stranách silnice (nebo cesty). Komunikace, která prochází obcí, má dálkový charakter. Silniční vsi jsou typické pro stará sídelní území jižní Moravy (Podunají, Potisí) (V. Frolec, str. 196).

Poznámky a citace:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.