Konírna nebo maštal pro ustájení koní, případně krav

Stáj pro koně. Hospodářská stavba nebo prostor sloužící k ustájení koní, nedílná součást zemědělských usedlostí s pozemky určenými k obhospodařování za pomoci tažných zvířat. Stáj může být umístěna přímo ve vazbě na dům, případně z domu přímo přístupná.

Terminologie

V nářečí též ve výrazu marštal„, „mařštal„, „maštel“ z německého „der Marstall„, tj. konírna ve smyslu budovy. „Der Stall“ je chlév nebo stáj, taktéž ve spojení „der Pferdestall„, ve kterém „das Pferd“ je kůň. Na Netolicku v jižních Čechách se maštalí rozumí chlév pro hovězí dobytek, zatímco konírna je nazývána „koňská maštal“

Exteriér konírny

Kromě samotného umístění a stájových oken mohou být konírny někdy identifikovatelné rovněž podle výzdoby u vstupu nebo nad vstupem. V případě plastické výzdoby se může jednat o provedení motivu koně nebo koní v omítce, případně koňské hlavy ve formě odlitku. Dalším zdobným motivem může být koňský postroj, zejména chomout s postraňky, fyzicky zavěšený i na zdi konírny.

Interiér konírny

Dřevěná či zděná budova nebo prostora zpravidla pro koně, popř. pro koně i hovězí dobytek. Podobně jako ve chlévech je zde:

  • koryto pro vodu, „stírka“ (nádrž na vodu nebo koryto k míchání krmiva)
  • jesle („žebřík“) na trávu a seno, zhruba 70 cm široké, zavěšené asi půl metru nad žlabem (ve chlévě bývají posazeny na korytě),
  • truhla na obrok u vchodu

U maštale je také obvykle řezárna.

Stání dobytka se někde vydělovalo:

  • tyčemi (Haná)
  • bedněním (Litomyšlsko)
  • kamennými plotnami apod.

V maštali spával čeledín na jednoduché dřevěné palandě, někde zavěšené od stropu, kde bylo tepleji (na palandu se rozprostřela sláma nebo seno, překryté pokrývkou, k přikrytí posloužila koňská houně nebo staré šatstvo). (J. Vařeka, str. 120/doplněno o šedý text).

Štrajcpan

(nářečně, Haná) Tlustá tyč (kuláč) ve stáji k vymezení stání koně. Ve výši asi 1 m je zapuštěna do žlabu a na protilehlé straně zapadá do otvoru ve zdi (při obsluze koní se vytahuje) (J. Vařeka, str. 228/).

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.