Voda a krajina – Blata, Třeboňsko a kultivace zavodněných ploch
Voda v krajině vždy hrála zásadní roli, přičemž plní životně důležitou, užitkovou i krajinotvornou funkci. Zároveň zásadní měrou ovlivňovala sídelní postup, lokaci a půdorysné uspořádání sídel i umístění jednotlivých staveb. Dvě níže zobrazené zeměpisné oblasti jižních Čech ilustrují rozdílný způsob kultivace původně zavodněných ploch nevhodných k obhospodařování formou zemědělské výroby. Zároveň názorně dokládají vodohospodářskou činnost v krajině, neboť po dlouhou dobu byla voda a vítr hlavními využitelnými zdroji energie.
Voda v krajině a sídla
Vedle přírodních podmínek vztahujících se k předchozí kapitole Hory, podhůří a nížiny (nadmořská výška, klimatické podmínky, členitost terénu a kvalita půdy) měla na podobu osídlení zcela zásadní vliv i s tímto související dostupnost vodního zdroje. Nikoliv náhodou jsou nejstarší lidská sídliště a osady budovány právě podél vodních toků, poskytujících rovněž záruku dostatečně úrodné půdy.
Zároveň však nebyly k zemědělství a samozřejmě ani výstavbě vhodné plochy často zaplavované při povodních – říční nivy nebo trvale podmáčené – bažiny, močály, které jsou kultivovány až v období raného novověku. Souvisí to zejména s požadavky na zvýšení zemědělské produkce v důsledku populačního růstu.
Vodohospodářská díla
S vodou v krajině přímo souvisí řada vodohospodářských děl reprezentovaných stavbami i krajinnými úpravami. Z drobných vodohospodářských staveb nebo stavebních opatření či zemních úprav se jedná například o studny, pumpy nebo opěrné zdi vymezující koryta vodních toků zejména v zastavěném území. Kromě zpevnění svažitého terénu slouží opěrné zdi často i jako protipovodňová opatření.
Do skupiny vodohospodářských děl náleží rovněž kanály, budované především v souvislosti se zakládáním rybničních soustav nebo vysoušením podmáčených ploch. V prvém případě slouží k propojení rybníků a ve druhém k odvodu vody z půdy. Důležitou roli sehrávají vodní plochy a toky rovněž v barokním období, kdy se jako krajinotvorné prvky stávají oblíbenou součástí krajinářských kompozic.
Technické stavby na vodní pohon
S vodním hospodářstvím nepřímo souvisí i vodní náhony, které jsou zpravidla nedílnou součástí technických staveb na vodní pohon. Kromě běžných náhonů hloubených v zemině se můžeme setkat rovněž s náhony tesanými v pískovcových skalách (např. Českolipsko), a to často i na velké vzdálenosti. Mezi technické objekty na vodní pohon náleží především vodní mlýny, ale i jiná výrobní zařízení zpracovávající dřevo nebo zemědělské plodiny. Příkladem může být často s mlýnem související vodní pila, hamr, valcha, olejna nebo stoupa.
S řadou technických staveb na vodní pohon se můžeme setkat i v našich muzeích v přírodně, konkrétně v Mlýnské dolině ve skanzenu Rožnov pod Radhoštěm nebo na Veselém Kopci náležejícímu k Souboru lidových staveb a řemesel Vysočina.
Jihočeská Blata a vysoušení mokřin
Soběslavsko-veselská Blata jsou územím rozsáhlých rašeliništ a močálů. Po obvodě bývalých mokřin byly již ve středověku vystavěny návesní vesnice. Avšak teprve později, v období raného novověku, se vysoušením těchto mokřin získávala další zemědělská půda. Název blata odvozen od slova bláto, znamenajícího v místním nářečí rašelinu. Na letecké mapě (ortofotomapě) je velmi dobře patrné pravidelné vysázení lesního porostu.
V současnosti oblast proslavilo především tzv. selské baroko, které dalo zdejším zemědělským usedlostem osobitý výraz určovaný náročně tvarovanými štíty a bohatou štukovou výzdobou nejvíce pohledově exponovaných průčelí domů, sýpek a vjezdových bran.
Třeboňsko a zakládání rybníků
Původně zamokřená krajina jižních Čech kultivovaná výstavbou rybniční soustavy určené pro chov sladkovodních ryb. Součástí je soubor vodohospodářských staveb, které byly dokončeny v průběhu 16. století v souvislosti s podnikáním šlechty. Rožmberská rybniční soustava je národní kulturní památkou, přičemž v rámci rybniční krajiny jsou chráněny nejen přírodní a umělé vodní plochy a toky, ale ronvěž rybářská bašta. V těchto tématických souvislostech se jako mimořádně zajímavá jeví skupina již téměř zaniklých seníků v okolí Třeboně, postavených na lukách získaných za pozemky, na nichž byly vybudovány rybníky.
Problematice vody v krajině je věnována i jedna z expozic Národního zemědělského muzea v Praze, shodně nazvaná Voda v krajině.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Voda a vodohospodářství – Jihočeská Blata a Třeboňsko © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
