Místní jména a rejstřík místních jmen
Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny od Dr. Antonína Profouse vychází roku 1947 v nakladatelství České akademie věd a umění v Praze tiskem České grafické Unie a.s. v Praze. Předmětem jsou jména místních obcí a k nim přidělených vsí na celém území bývalého království Českého. Ze jmen vísek, samot a částí osad jsou zahrnuta zpravidla jen ta, která mají poněkud větší význam a zvláště ta, o kterých jsou zmínky již v starší minulosti. Dále je do tohoto spisu zahrnuto také mnoho osad zaniklých, pokud je uvedli Palacký v svém Popisu království Českého roku 1848 a Sedláček v svém Místopisném slovníku historickém, jejž vydával v letech 1895 až 1908 (A. Profous, předmluva ke knize/kráceno).
Další použitou literaturou jsou Zeměpisná jména Československa. Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje od autorů: Ivan Lutterer (Čechy), Milan Majtán (Slovensko) a Rudolf Šrámek (Morava a Slezsko). Publikaci vydala Mladá fronta v rámci Malé encyklopedie / Svazek 11 v Praze roku 1982.
Vedle samotného jazyka se u místních jmen přihlíží i k faktům mimojazykovým, z nichž nejdůležitější jsou (a) FAKTA HISTORICKÁ (např. zasvěcení kostelů, tzv. patrocinia; rozsah klášterních majetků; změny v pozemkové držbě apod.), (b) ZEMĚPISNÁ (jistý typ jmen je soustředěn na jistém prostoru, tzv. areálu, např. typ Žďár na Českomoravské vrchovině), (c) GEOBOTANICKÁ (např. vztah jmen Chmeliště, Chmelník, Chmelová apod. k původnímu rozšíření chmele) (lR. Šrámek, M. Majtán, str. 25/kráceno).
Zeměpisná jména
1. OBLASTNÍ JMÉNA – JMÉNA OBLASTÍ, ZEMÍ A KRAJŮ (např. Haná, Chodsko)
(lit. 032: I. Lutterer, M. Majtán, R. Šrámek, str. 10/kráceno, změněn slovosled, doplněn termín oblastní jména)
2. MÍSTNÍ JMÉNA – JMÉNA SÍDELNÍCH ÚTVARŮ, tj. vsí, měst, místních částí, hradů, zámků apod. (např. Lhota, Újezd, Žďár, Praha, Křivoklát, Karlštejn) (lit. 032: I. Lutterer, M. Majtán, R. Šrámek, str. 10/kráceno, změněn slovosled)
3. POMÍSTNÍ JMÉNA – JMÉNA NESÍDELNÍCH OBJEKTŮ. Jedná se o
(a) jména vod tekoucích i stojatých, včetně umělých přehradních nádrží apod. (např. Vltava, Ohře, Nechranická přehrada)
(b) jména útvarů vertikálního členění zemského povrchu, tj. hor, vrchů, pohoří, štítů, včetně propastí, průsmyků a horských sedel (např. Říp, Praděd, Krkonoše, Brdy)
(c) jména pozemků, především zemědělských, tj. parcel, polí, vinic, chmelnic, pastvin, luk, lesů, nazývaná obvykle jména traťová nebo pozemková, včetně jmen komunikací, tj. stezek, cest, silnic, tunelů atd. (lit. 032: I. Lutterer, M. Majtán, R. Šrámek, str. 10/kráceno, změněn slovosled)
Základy zeměpisných jmen
1.DOMÁCÍHO (SLOVANSKÉHO) PŮVODU:
a) obecná slova dosud živá a srozumitelná (Dub, Důl, Hrad, Les, Ostrov, Voda atd.) nebo dnes méně známá a nesnadno průhledná (Brdo, Bradlo, Chlum, Luh, Niva atd.). Mohou mít podobu základní, tj. neodvozenou (Brod) nebo odvozenou (Brodek, Lužná atd.) (lit. 032: I. Lutterer , M. Majtán, R. Šrámek, str. 26/kráceno).
b) jiná vlastní jména, nejčastěji osobní. Např. Jaroš v místním jménu Jarošov „majetek Jarošův“ a Jarošovice „ves lidí Jarošových“. K správnému výkladu těchto jmen musíme znát starý repertoár osobních jmen včetně jejich zkrácených podob domáckých. Např. k Bohuslav (z něho místní jméno Bohuslavice „ves lidí Bohuslavových“) existovala řada domáckých podob, např. Bohuš (z toho Bohušice, Bohušovice „ves lidí Bohušových“), Bohuň (z toho Bohunice „ves lidí Bohuňových“), Bohuňa, Bohuta, Bok atd. Jednotlivé typy zkrácených jmen jsou příznačné pro určitou dobu a určitý kraj.
Jindy se základem místního jména stalo jméno řeky, nad kterou byla obec založena (Olešnice, Telnice, v odvozené podobě Svitávka, Oslavany), jméno hory nebo pohoří (hlavně v přívlastkových jménech jako Rožnov pod Radhoštěm, Jedlová v Orlických horách, Jablonné v Podještědí*, Světlá pod Ještědem*, Hamr pod Ralskem*, Pec pod Sněžkou*, Kostomlaty pod Milešovkou*, Bělá pod Bezdězem*, Vesec pod Kozákovem*, Slemeno v Podkrkonoší), popř, jiné jméno pomístní (lit. 032: I. Lutterer , M. Majtán, R. Šrámek, str. 26/kráceno).
2. CIZOJAZYČNÉHO PŮVODU
Z cizího jazyka mohou být přejata jména obecná i vlastní. S ohledem na historický vývoj je nejvíce jmen z němčiny. Pomístní jména v oblasti Karpat jsou zčásti poznamenána rumunským, popř. šíře balkánským původem (Beskydy aj.), jež k nám přišly s tzv. valašskou kolonizací salašnického rázu. Předslovanský původ mají především jména některých našich větších vodních toků (Labe, Vltava, Jizera, Morava, Opava) a horstev (Krkonoše). Mnoho lidských sídel, která na území naší vlasti vznikla ve středověku, dostalo při svém založení německé jméno, i když mnohdy šlo o domácí kolonizace českou. Zvláště ve jménech našich hradů se projevovala středověká móda německých jmen s příponou –štejn, -štýn (z něm. Stein „kámen, skála, popř. skalní hrad“). Samozřejmě byla i místa, kde se usadili němečtí kolonisté (např. na Jihlavsku), jinde se uplatnily oba národy vedle sebe. V takových případech mají některé lokality ve starých dokladech dvoujazyčné pojmenování, na sobě nezávislé. Mnohem častěji se však jména navzájem obousměrně přejímají (lit. 032: I. Lutterer , M. Majtán, R. Šrámek, str. 27/kráceno).
Seznam hlavních typů zeměpisných jmen
I. MÍSTNÍ JMÉNA: Jménem lidského sídla se stalo
A) jméno jeho obyvatel, utvořené
1) z vlastního osobního jména kmenového náčelníka, hlavy rodu nebo otce rodiny příponou – ice nebo -ovice (Litoměřice, Ivanovice atd.)
2) z obecného označení osoby, obvykle příslušníka vládnoucí vrstvy světské nebo duchovní příponou -ice nebo -ovice (Kralice, Opatovice)
3) z rodného jména příslušníků rodové občiny prostým tvarem 4. p. množného čísla (Nováky)
4) z obecného označení místa, kde sídlili nebo odkud se přistěhovali příponou -ice nebo -any (Podlažice, Lipany, Moravany)
5) z obecného označení zaměstnání nebo služebné povinnosti původních osadníků (poddaných) prostým tvarem 4. p. množného čísla (Zlatníky, Rataje)
6) z ironické přezdívky nebo povahopisné charakteristiky, kterou osadníkům dáli jejich sousedé prostým tvarem 4. p. množného čísla (Hrdlořezy, Všetaty)
B) označení jeho příslušnosti k jednotlivé osobě, a to
1) z vlastního osobního jména zakladatele, prvního majitele, rychtáře nebo jiného význačného osadníka příponou -jb (Litomyšl, Dobrohošť), příponou -ja+ves, – yně, – ov, -ín, -ka nebo bez přípony (Nelahozeves, Ruzyně, Benešov, Manětín, Dobruška, Myslík)
2) z obecného označení osoby vlastníka nebo zakladatele tvarem 2. p. + obec. jménem nebo přivl. příd. jména + obec.jménem (Hradec Králové, Králův Dvůr).
C) označení věcné (většinou přenesení jména blízké řeky, potoka, vrchu, území pad. na osadu), tvořené
1) z tzv. přírodních jmen, a to podle vod (Teplice), terénních tvarů (Chlumec), druhu půdy (Blatná, Hlinné), klimatických poměrů (Studenec, Větrov), rostlinstva (Jablonec, Tisovec), živočišstva (Nedvězí) nebo relativní polohy (Záluží)
2) z tzv. kulturních jmen, a to podle způsobu odlesňování (Žďár), polohy na komunikacích (Brod), sídelního statutu osady (Lhota), význačné stavby (Hradec) nebo výrobních zařízení (Hamry).
D) jméno cizí
1) předslovanské (nepřímo přes pomístní jména), a to podle řeky (Přimda), vrchy, hory (Oškobrh) nebo podle vlhkosti půdy (Doksy)
2) biblické (Tábor)
3) italské (Beroun)
4) německé, a to většinou složeniny s –dorf „ves“ (Varnsdorf), – berg „hora“ (Vamberk), -bach „potok“ (Žampach), -stein „kámen“(Karlštejn), -stadt „město“ (Frenštát), -wald „les“(Kunvald) , -burg „hrad“ (Rumburk) nebo –tal „údolí“ (Bruntal).
5) maďarské (Antol, na Slovensku)
II. POMÍSTNÍ JMÉNA: V pojmenování objektu je vyjádřen
E) Obecný vztah a vlastnost, a to
1) místo nebo poloha (Desná, Kámen)
2) vzdálenost (i metaforicky) (Amerika)
3) velikost, množství, rychlost, zvuk (Vysoká, Střela, Tichá)
4) tvar (přímým označením) (Špičák)
5) tvar a jiné vlastnosti (metaforicky) (Baba)
6) barva a chuť (Slaná)
7) hodnocení kvality nebo dojmu (Krásná Hora, Rozkoš)
8) stáří nebo novost (Noviny)
F) Země, a to
1) vyvýšeniny (Bradlo)
2) svah, úbočí (Svahy)
3) vhloubené tvary (Sedlo)
4) ostrov, rovina (Rovina)
5) složení půdy, její posuvy (Železné hory)
6) kulturní půda (Kopanice)
7) voda (Louže)
8) atmosférické jevy (Sněžka)
G) Rostlinstvo, a to
1) části rostlin (Pařezí*)
2) porosty obecně (Polom)
3) rostlinný porost (Rohozná)
4) soustava polního hospodaření
5) kulturní rostliny
6) louky, pastviny (Louky*, Palouky*, Pastviny*)
7) zahrady, vinice, chmelnice (Zahrady*, Vinice*, Vinohrady*, Chmelnice*, Vinohrady*)
H) Zvířectvo, a to
1) volně žijící (Havraníky*)
2) domácí savci a ptáci (Kozolupy, Husa)
J) Člověk, jeho poměry majetkové a právní, a to
1) majetek královský nebo šlechtický
2) majetek církevní (Farářství)
3) majetek městský a obecní (Obecnice, Obecní*)
4) právní poměry, nabytí majetku (Padělky)
5) pojmenování podle osob (z osobních i obecných jmen) (Rožmberk)
6) pojmenování podle institucí, vrchnosti (Panský*)
K) Člověk, jeho práce (pracovní materiál a nářadí) a to
1) nerosty (Vápenice)
2) nerosty a jejich zpracování (Hutisko)
3) rostliny a jejich zpracování (Mlýnek)
4) zvířata, jejich lov nebo chov
5) vojenství (Varta)
6) soudnictví a výkon práva
L) Člověk, jeho výtvory a díla, a to
1) obecná a vlastní jména jeho sídel
2) stavby
3) hranice, meze, ohrazení (Mezný)
4) cesty
M) Člověk, jeho představy, společenský život, dějiny, a to
1) pověsti a pověry
2) lidové zvyky a zábavy
3) náboženství, církevní obřady (Kalvárie)
4) archeologie (Popelištná)
5) historické události (Bojiště)
6) místní přílohy (zvláště tragické)
N) Ostatní jména, a to
1) předslovanská (Říp)
2) německá, maďarská
3) ostatní (latinská aj.)
4) nejasná
(I. Lutterer , M. Majtán, R. Šrámek, str. 28-40/kráceno, prozatím nedokončené doplnění o místní jména označená hvězdičkou *).
A
Pouze obecně, dorf ves apod. a pak uvést konpříklady
dorf ves – Hagensdorf
Stručný přehled zeměpisných jmen vysvětlených na této stránce rejstříku: Adamov, Adolfov (Adolfgrün), Ahníkov (Hagensdorf), Alberov u Kamnice nad Lipou, Alberov (Albernhof) u Lokte, Alberovice, Albeřice (Alberitz), Albrechtice u Turnova
LOKALITA, NĚMECKÝ NÁZEV | typ vzdálenost směr od soudního okresu 1935 | okres 2005 |
ADAMOV | ves 6 km již. od Čáslavi | Kutná Hora |
Dělnická kolonie návesního půdorysu.
ADOLFOV, ADOLFSGRÜN | ves 7 km ssz. od Chabařovic | Ústí nad Labem |
Řadová ves na vrcholu Krušných hor.
AHNÍKOV, HAGENSDORF | zaniklá ves 7 km jz. od Chomutova | Chomutov |
Tato obec měla od svého počátku jméno německé, v jehož prvním členu je 2. p. os. jm. Hagen + Dofr „ves“ a znamenalo „Hagenova ves“.V staré době bývalo německé místní jméno v českých listinách různě zapisováno podle lidové výslovnosti od písařů, kteří mu nerozuměli. V 19. století bylo utvořeno asi od samého Palackého pro obec jméno české, k němuž užito osobní jméno ve tvaru počeštěném. Osobní jméno Hagen – známé zejména jako jméno nibelunského hrdiny – povstalo ze středohornoněmeckého apelativu (obecného jména) hagen starkes Maskulinum. „býk (plemenný)“ a do češtiny bylo přejato po synkopě nepřízvučného -e- ve tvaru Agna; z toho v 13. století po změně g v h bylo Ahna a k němu byla staročesky zdrobnělina Ahník. Analogií podle starých přivlastňovacích místních jmén -ov (např. Benešov) byla pak utvořeno jméno Ahníkov (lit. 031: A. Profous, str. 5/kráceno).
ALBEROV | zaniklá ves sz od Kamenice nad Lipou | neuvedeno, snad Pelhřimov ? |
Jméno Alberov bylo utvořeno přivlastňovací příponou –ov z osobního jména Alber (a) a znamenalo Albertův, tedy dvůr (německy hof (der)) (lit. 031: A. Profous, str. 7/kráceno)
ALBEROV, ALBERNHOF | zaniklá ves 5,5 km sz od Lokte | Sokolov |
Viz. předchozí heslo.
ALBEROVICE | os. ves 5 km jz od Dolních Kralovic | Benešov |
Alberovice, obecně Arbelovice, původem Alberovici, tj. čeleď Alberova (z osobního jména Alber(a)). Z tvaru Alberovice vznikl tvar Arbelovice přesmykem souhlásek l(el) a r.
ALBEŘICE, ALBERITZ | zaniklá ves 8 km sev. od Žlutic | Karlovy Vary |
Jméno Albeřice je české jméno čelední z osobního jména Alber(a) a znamenalo původně ves Albeřiců, t. j. lidí Albertových. Teprve po poněmčení tohoto kraje v 17. století byl jméno Alberitz pro tuto ves stejné jako pro ves Maloměřice (viz tam) v okresu jesenickém, ležící od Albeřic 17 km vjv. Pro jejich rozlišení byl pak utvořen pro Albeřice název Klein Alberitz. Stejného původu jsou jména Dolní Albeřice a Horní Albeřice, vsi 3 km ssv. Od Maršova IV., rozlišené podle své polohy nad východním přítokem horní Úpy. Jméno Albeřice má ve tvaru Valbeřice hiatovou předrážku v-. Německé jméno Albendorf vzniklo disimilací dvou r z *Alberndorf (=Albertova ves), srov. v téže publikaci Albenreuth (lit. 031: A. Profous, str. 6-7/kráceno).
ALBRECHTICE | ves 6 km zsz. od Turnova | neuvedeno |
Jméno Albrechtice = ves lidí Albrechtových. Lidový tvar Oubrachtice z něho vznikl tzv. obalováním tvrdého l (el) před souhláskou (Al- v Au-) a otevřenou výslovností slabiky –re– jako –ra-, srovnejte v severovýchodních Čechách kořauka z kořałka (a to z polského gorzałka); a jako starší auřad (tak se psalo až do roku 1849) se změnilo v ouřad, podobně se Aubrachtice změnilo v Oubrachtice.
Osobní jméno Albrecht vzniklo ze starohornoněmeckého adal ‚vznešený rod‘ + ber(a)th ‚skvoucí, vznešený‘ (z Adalberth vzniklo Adalbert, Albert), po přesmyku brecht. Osobní jméno Albrecht tedy původně znamenalo ‚urozený‘ (lit. 031: A. Profous, str. 7/kráceno).
ALBRECHTICE, OLBERSDORF | ves 7 km JJZ. od Frýdlantu | neuvedeno |
V publikaci Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny od Dr Antonína Profouse dále naleznete vysvětlena tato jména:
Aag, Abdank, Abertamy (Abertham), Adamov u Českých Budějovic, Adolfov (Adolfshütte) ve Vimperku, Adoltov, Adršpach (Adersbach), Aichelburg, Alt Albenreuth (Starý Albenreuth), Albeř (Albern), Alberitz (viz Malmeřice), Alberk, Albersdorf (viz jméno Písařova Vesce), Albertsdorf (viz Telecí), Albertsthal (viz Vojtěchov v soudním okrese Dubá), Albrechtec (viz Albrechtice u Sušice a Albrechtice na okrese Týn nad Vltavou),
