Poškození a poruchy zdiva – degradace, deformace a destrukce stěn či kleneb

Řada domů (nejen patrových) s podstávkou je charakterizována roubenou konstrukcí stěn pouze v přední, tj. obytné části. Oproti tomu střední a zadní hospodářská část je zděná nebo přezděná, vystavena poškození a poruchám kamenných nebo cihelných stěn a kleneb.

Poruchy zdiva

Statické poruchy zdiva se projevují zejména vznikem tahových a méně často tlakových trhlin, ať již ve stěnách nebo klenbách. Poměrně obvyklou příčinou vzniku trhlin je přitom vynucené přetvoření konstrukce. K tomuto může docházet změnou vlastností podloží a následným lokálním poklesem základové spáry nebo nakloněním podpor nevyjímaji základovou konstrukci. Mezi další příčiny mohou náležet rovněž terénní úpravy a s těmito související zemní tlak.

Vzniku trhlin ve zdivu může předcházet deformace tvaru. Zejména u kleneb vyznačujících se malou tuhostí jsou deformace poměrně dobře pozorovatelné. Zpravidla jsou způsobeny následkem značného stálého nebo nahodilého zatížení, které může souviset se stavebními úpravami nebo užíváním prostoru nad klenbou.

Při nadměrné deformaci dochází při tažených vláknech ke vzniku trhlin, které mohou vést až k úplné destrukci, tj. zřícení klenby.

Poškození zdiva

Stavební poškození kamenného, cihelného nebo smíšeného zdiva spočívají zejména v degradaci zdících prvků, tj. jednotlivých kamenů nebo cihel. Kromě působení vzlínající zemní vlhkosti k tomuto dochází rovněž vlivem povětrnosti, není-li zdivo dostatečně chráněno vnější povrchovou úpravou (omítka, nátěr).

V případě vlhkosti se postupná degradace zdiva projevuje zejména vznikem vlhkostních map a výkvětů solí, která jsou obsaženy již v samotném materiálu. Kromě těchto vizuálních projevů doprovázaných pozdějším opadáváním omítky je závažnější zhoršení mikroklimatu v obývaných prostorů. Při vyšší vhlkosti může dokonce docházet ke snížení mechanických a fyzikálních vlastností zdiva, které je nutno sanovat. Kromě uvedeného hrozí při zvýšené vlhkosti napadení dřevěných konstrukcí, ať již se jedná o podlahy nebo trámy ležící na zdivu.

V případě povětrnostních vlivů jsou degradační procesy charakterizovány úbytkem stavebního materiálu v důsledku postupného rozrušování povrchu. Rozrušování může přitom nabývat různých forem, od nepatrného „pískového drolení“ po větší „soudržnější úlomky“. Velmi časté je rovněž uvolňování pojita, spočívající ve vydrolování malty z vodorovných a svislých spár nepravidelného či pravidelného zdiva.

Degradaci staviva či přinejmenším jejího pohledového uplatnění zpravidla předchází výše naznačená ztráta soudržnosti povrchových vrstev s podkladem. V praxi se nejčastěji jedná o lokální či plošné opadání vnější omítky, ke kterému obvykle dochází nejdříve ve spodní části stavby (sokl) nebo klimaticky nejvíce exponovaných částech. K těmto náleží především nároží nebo úseky kolem stavebních otvorů.

Příklady statických poruch a stavebního poškození kamenného zdiva, případně doplněného cihelnými vysprávkami. Poruchy nejčastěji reprezentují trhliny, poškození degradace materiálu (foto: MaČe • fotogalerie).

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Poškození a poruchy zdiva © Martin Čerňanský

Níže uvedený přehled metod používaných ke snížení vlhkosti bude postupně doplněn jejich popisem a pracovním postupem, přičemž budou označeny metody nevhodné nebo neúměrně náročné. Metodám doporučeným bude naopak věnována větší pozornost.

Preventivní opatření proti vhlkosti

Základním preventivním opatřením vedoucím k trvalému snížení vlhkosti je dostatečné a pravidelné větrání interiéru. Důležitým je rovněž přesah okapní části střechy včetně funkčních okapových žlabů a svodů, pravidelně čistěných od listí apd. Náležitá úprava přilehlého terénu směrem od základů objektu rovněž přispívá ke snížení vlhkosti stěn (MaČe, koncept).

Stavební opatření u zděných konstrukcí

ZALOŽENÉ NA PROUDĚNÍ VZDUCHU

A. Historická opatření A.1 vnitřní vzduchové mezery   A.1.1 odvětrávané – stěnové, propojené s atmosférou A.1.2 odvětrávané – podlahové, propojené s atmosférou A.2 vnější vzduchové mezery   A.2.1 odvětrávané – otevřené A.2.2 odvětrávané – přikryté B. Soudobá opatření B.1 vnitřní vzduchové mezery   B.1.1 neodvětrávané B.1.2 odvětrávané – přívod i odvod vzduchu do interiéru B.1.3 odvětrávané – přívod i odvod vzduchu do atmosféry B.2 vnější vzduchové mezery   B.2.1 odvětrávané – vzduchová dutina pod úrovní terénu B.2.2 odvětrávané – soklové části s využitím „vzduchové dutiny“

POMOCÍ UTĚSŇUJÍCÍCH VRSTEV

A. Historická opatření A.1 vkládaní materiálů s vysokým difúzním odporem A.2 obkládání jílovou izolací B. Soudobá opatření B.1 vkládaní hydroizolace (fólie, desky, plech)   B.1.1 vybouráváním zdiva B.1.2.podřezáním zdiva B.1.3 zárážením do zdiva

VHODNOU POVRCHOVOU ÚPRAVOU

A. Historická opatření A.1. neuzavření povrchu zdiva   A.1.1 prodyšné omítky (hliněná, vápenná) A.1.2 ponechání neomítnutého režného zdiva stěny nebo podezdívky B. Soudobá opatření B.1. neuzavření povrchu zdiva   B.1.1 sanační omítky s vysokou porézností B.1.2 ponechání neomítnutého režného zdiva B.2. uzavření povrchu zdiva

CHEMICKÉ METODY (tzv. infuzní clony)

ELEKTROFYZIKÁLNÍ METODY