Domy, chalupy a hospodářské stavby v Krušných horách, Českém středohoří a na Chebsku aj.
Severozápadní Čechy charakterizuje domový typ, který je pravděpodobně od přelomu 16. a 17. století patrového řešení. Výjimkou jsou domy sociálně nejslabších vrstev obyvatel, které zůstávají přízemní. Severočeský dům má dispozici komorového typu, v pohraniční typu chlévního.
Patrový dům
Starší domy na severozápadě Čech mají roubené, zděné nebo hrázděné konstrukce obvodových stěn. Roubení je u většiny dochovaných staveb již kombinováno s kamenným zdivem, jehož výhodou byla trvanlivost a nehořlavost. Zprvu bylo kamenného zdiva použito jen na černou kuchyni a chlévy, posléze i na světnici a patro. Používala se přitom opuka, která byla lehlá a dobře opracovatelná, předurčená k provádění více či méně pravidelného kvadříkového zdiva.
Na tesané články stavebních otvorů, především ostění větších rozměrů, se užíval rovněž pískovec. Uplatnil se především v oblastech jeho přirozeného výskytu a to v severní části kraje. V lokalitách a u objektů, kde bylo použití pískovce nedostupné nebo nákladné, se můžeme u starších staveb setkat rovněž s trámkovými zárubněmi. Ty byly osazované přímo do lomového opukového zdiva, které umožňovalo snadné provádění rovného zakončení zdiva u dveřních i okenních otvorů, případně byly tyto provedeny z pálených cihel pravidelného tvaru a rozměru.
Z hlediska tepelně izolačního byla opuka sice horší než dřevo, avšak lepší než jiné typy dostupného kamene. Některé opuky se však vyznačovaly nízkou přilnavostí malty na omítky, vyžadují vyšší podíl hlíny (lit. 011). Někdy zůstávalo opukové zdivo bez omítky, režné, jako např. v případě některých vesnic na Rakovnicku (např. Mutějovice, atd.)
Střechy patrových domů jsou sedlového tvaru s bedněnými, zděnými nebo hrázděnými štíty podle regionu a konstrukce obvodových stěn. Kromě jednoduchého trojúhelníkového tvaru jsou doloženy i zvonovité tvary odrážející vliv barokní architektury, zvláště v oblasti blíže ku Praze s řadou významných barokních staveb. Starší spalná krytina byla postupně nahrazována nespalnou střešní krytinou.
Rozměry domu
Patrové domy náležející bohatším a větším usedlostem se vyznačují většími rozměry oproti domům menších usedlostí. Základní půdorysné uspořádání domů je však zpravidla obdobné, jsou však širší a delší. Ke zvětšení šířky domu dochází přidáním druhého traktu a to zpravidla ke každému ze tří díků domové dispozice, přičemž se tato změna výrazně projevuje i na průčelí větší šířky a počtu okenních otvorů v některých případech i nesymetrického uspořádání (2+1).
Ke zvětšení délky domu dochází v jeho zadní části a to prostým prodloužením dispozice o další hospodářské prostory. Zde mohlo dojít ke zvětšení počtu nebo velikosti prostorů určených pro zvířata. Zpravidla menší stáj byla umístěna blíže obytné části domu a přístupná ze síně, za stájí byl větší chlév. Nad chlévy v zadní části domu byla zpravidla trojtraktová dispozice, tvořena komorami a střední chodbou. [1]
Celozděný dům
Mladší domy jsou místy poměrně brzy zděné z kamene v celém půdorysném a výškovém rozsahu. K jeho použití dochází obdobně jako jinde nejdříve v odlesněných nížinných oblastech se snadnou dostupností sbíraného a posléze lomového kamene. Později jsou patrové domy stavěny z pálených cihel včetně častých kleneb.
Hlavní regiony
Jednotlivé formy severozápadočeského domu reprezentuje dům chebský (dekorativní hrázdění patra a štítu), krušnohorský (konstrukční hrázdění patra, často obklad), slánský (kamenný, hrázdění patra kryté vnější povrchovou úpravou) a středohorský dům.
Domový typ severozápadních Čech zasahuje hluboko do vnitrozemí, až na správní území Plzeňského a Středočeského kraje. Naopak část Ústeckého kraji již zaujímá domový typ severních Čech, se kterým vykazuje řadu podobností.
Mezi nejhodnotnější reprezentanty domového typu severozápadních Čech lze přirozeně zařadit kulturní památky prohlášené v prostředí vesnických sídel na území Ústeckého kraje. Řada kulturních památek i dalších hodnotných staveb je přitom zpravidla nejpočetněji zachována v památkových rezervacích a zónách Ústeckého kraje.
Autor textu a fotodokumentace k příspěvku Bydlení, domy a chalupy severozápadních Čech © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] ŠKABRADA, Jiří a VODĚRA, Svatopluk. Vesnické stavby a jejich úprava. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975.
Literatura a odkazy k tématu:
VAŘEKA, Josef. Typy a oblasti lidového domu v Českých zemích [studie]. Český lid 66, 1979
MENCL, Václav. Lidová architektura v Československu. Praha: Academia, 1980.
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic V. Liberecký kraj. Libri s.r.o., 2011
ČERŇANSKÝ, Martin, ed. Lidová architektura a památky ČR [online]. 2000-2025 URN:NBN:cz-nk2008545 Dostupné z: www.lidova-architektura.cz
