Seníky a luční hospodářství, stavba seníku k uskladnění sena na lukách
Seníky slouží pro uskladnění sena a obvykle se jedná o drobné stavby jednoduché konstrukce. Stávaly zpravidla na lukách, přičemž mohly být umístěny samostatně nebo ve skupinách.
Rozšíření seníků v ČR
Kromě funkčního využití odrážely stavby seníků i místní stavební zvyklosti. Jejich vnější výraz se proto může i podstatně regionálně lišit.
Mezi významné oblasti náleží Třeboňsko, Šumava, Beskydy i další hory nebo níže položená území. Ve všech případech jsou často již nevyužívané dřevěné stavby více či méně vzdálené od lidských sídel zcela na pokraji zániku.
Na jihovýchodní Moravě byla stavba seníku nazývána nárečně též samotník, případně též stodůlka.[1]
Stavba a konstrukce
Stavby seníků se vyznačují velmi jednoduchou dřevěnou konstrukcí značenou na mapách stabilního katastru žlutou barvou. Samotné stavby mají obvykle jednoprostorové uspořádání s vyplétanými, roubenými nebo rámovými stěnami. Rámové stěny bývají většinou ještě opatřeny prkenným bedněním.
Z důvodu zemní vlhkosti a ochrany sena před záplavami jsou stavby seníků postaveny na kameny. Valbové nebo sedlové střechy kryjí došky, šindele či tašky.
Roubené seníky na Třeboňsku
Mimořádně zajímavá i pro svůj vznik je skupina seníků v okolí Třeboně. Seníky zde byly založené v 16. století Vilémem z Rožmberka na tzv. Mokrých lukách, které získaly zdejší měšťané právě jako náhradu za pozemky sloužící pro vybudování vrchnostenských rybníků. S tématem vody v krajině souvisí rovněž samotná doprava sena, které muselo být v senících z důvodu podmáčené půdy skladováno až do zimy. Teprve když mráz zpevnil půdu, bylo na saních seno sváženo k užití.
Zvláštní pozornost je seníkům věnována ve Skanzenu Strážnice, jehož součástí je tzv. Areál lučního hospodářství.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Seníky a luční hospodářství © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] VAŘEKA, J.. Lidová architektura (Encyklopedie), pp. 190-191, 213, Praha 1983.
Literatura a odkazy k tématu:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
Hay. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-11-24]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hay
