Fary – farní úřad a dům správce farnosti, fary na prodej

Fara je stavební objekt sloužící úřednímu výkonu církevní správy, přičemž zároveň slouží jako obydlí správce farnosti (kněze). Za tímto účelem bývaly fary stejně jako domy doplněny o drobné hospodářské stavby, které jsou společně se zahradou a dvorem součástí ohrazeného areálu fary. V některých farách se rovněž učilo a to nejen církevní předměty.

Budovy farních úřadů se nacházejí v logické provozní návaznosti na objekt farního kostela, jehož stavební areál různě dotvářejí nebo doplňují. V blízkosti kostela a fary byla často vystavěna i nová škola.

Neumětely, okres Beroun – patrový objekt zděné fary typických barokních forem charakterizovaných symetrickým řešením se středním rizalitem opatřeným frontonem a mansardovou střechou zde poměrně strmého sklonu (stav 2017, foto© MaČe).

Poloha fary

S ohledem na zmíněnou blízkost kostela se fary často nacházejí ve vyvýšené poloze, umocňující vedle architektonického vzhledu jejich výrazné a dominatní uplatnění v obraze vesnického sídla. Některé se ovšem mohou nalézat i uprostřed návesního prostoru nebo v okolní zástavbě.

Orientace a forma

Svojí architektonickou formou náleží kostely a farní úřady mezi nejhonosnější stavby v prostředí vesnice. Oproti převážné většině obytných staveb se fary velmi často vyznačují okapovou orientací na stavební parcele a valbovou, polomansardovou nebo mansardovou střechou. V některých regionech je časté i patrové uspořádání farních úřadů.

Zhoř, okres Pelhřimov – přízemní objekt zděné barokní fary v ruinách odhalujících dvojici komínových těles a rub lichoběžníkových štítů. Střešní konstrukce již zřícena, částečně zachovány stěny a některé klenby opatřené výdřevou (stav 2005, foto© MaČe).

Technický stav a fary na prodej

S ohledem na společensko-politický vývoj 2. poloviny 20. století se mnoho mimořádně hodnotných far nachází ve velmi špatném nebo dokonce havarijním stavu. Některé staré a své původní funkci nesloužící úřady jsou v současnosti určeny na prodej do soukromého vlastnictví, představujícího pro řadu z nich nejspíše poslední možnost jejich záchrany.

Roubené a zděné fary

Z hlediska půdorysného uspořádání jsou fary, sloužící rovněž potřebám bydlení, poplatné stavbám domů. Svoji architektonickou formou se však postatně odlišují, stejně jako dobou užití nových materiálů a slohového projevu.

Bořejov, okres Česká Lípa – roubená patrová fara z 1. pol. 18. století, s patrem opatřeným pavlačí a vynášeným podstávkou. Valbovou střechu se dvěmi komíny kryje břidlicová krytina (stav 2005, foto © MaČe).

Roubené fary

Dřevěné fary roubené konstrukce se od běžných roubených staveb odlišují především tvarem střechy, kde namísto sedlové střechy převládá střecha valbového tvaru. Odlišné je rovněž situování na stavební parcele, kdy i v prostředí převažující štítové orientace jsou často orientovány okapově.

Dříve než na obytných stavbách nachází na farách uplatnění i nespalná střešní krytina, nahrazující zpravidla dřevěný šindel používaný na farní úřady i v oblastech s naprostou převahou doškové krytiny. Základní trojdílná dispozice se vstupem uprostřed delšího průčelí je však naprosto poplatná obytným stavbám, plně vyhovující provozu farního úřadů rovněž s funkcí bydlení.

Z hlediska konstrukčního odrážejí stavby far místní stavební zvyklosti a tak se např. v severních Čechách v oblasti CHKO Kokořínsko můžeme setkat s patrovými farami s podstávkou a pavlačí, jimiž se rovněž vyznačují zdejší patrové domy.

Zděné fary

Starší obekty zděných far představují renesanční stavby kryté sedlovou střechou s vysokými štíty. Renesanční fary se v prostředí vesnice dochovaly zcela vyjímečně.

Dnes se můžeme veskrze setkat s farními úřady barokních forem, ponejvíce reprezentovanou okapově orientovanou kamennou stavbou přízemního nebo patrového uspořádání. Charakteristická je rovněž náročná plastická výzdoba průčelí a mansardová nebo valbová střecha kryta šindelovou a později pálenou krytinou.

S ohledem na obývání patra mají početně převažujcí fary vyvinuté topeniště po obou stranách trojdílného půdorysného jádra, jak je patrné i ze dvou komínových těles pronikajících nad střešní roviny. Základní trojdílný půdorys farního úřadu je často rozšířen o další prostory nebo o dispoziční znaky slohové architektury, např. enfiládu (umístění dveří na osu umožňující přímý průhled mezi jednotlivými místnosti).

U zděných far nacházejí široké uplatnění klenby, používané zejména na zaklenutí vstupní síně a případně i další prostor přízemí. Patra jsou zpravidla zastropeny trámovými stropy.

Autor textu a fotodokumentace k Fary, farní úřady © Martin Čerňanský