Zděné stavby, konstrukce a prvky – portály, ostění a klenby zděných staveb
Za zděné stavby považujeme stavby vystavěné technikou zdění z kusového staviva, spojovaného na sucho nebo na maltou. Na starší zděné stavby je užíváno kamene, který mohl být neopracovaný nebo opracovaný do podoby kvádříků nebo větších kvádrů. Charakteristickým znakem starších domů nebo staveb jiné funkce je značná tloušťka obvodového zdiva.
Starší zděné stavby z kamene
Starší vrstva zděných staveb je provedená z kamene – sbíraný, později lomový kámen. Samotné stavby se vyznačují značnou masivností, spočívající zejména v tloušťce svislých obvodových stěn. Kamenné stěny jsou po dlouhou dobu vyzdívány na sucho nebo hliněnou maltu.
Kamenické články staveb
Pro datování nejstarších zděných staveb mají rozhodující význam dochované pozdně středověké kamenické články – portálky dveří a orámování okenních otvorů.
Kamenné klenby
Další důležitým znakem jsou dochované starší konstrukce kleneb vyzděné z kamene. Mezi nejstarší přitom řadíme valené zaklenutí sklepů a komor klenbami půlkruhového profilu, s patou klenby nasazenou v podstatě na úrovni podlahy.
Pro zděné stavby mladšího data je charakteristické použití pálených cihel přinášejích v kombinaci s kovovými táhly snížení síly zdiva i snížení výšky stále častějších kleneb.
Mladší stavby z pálených cihel
Mladší vrstva zděných staveb je provedená z pálených cihel použitých pro stavbu obvodových a vnitřních stěn. Kromě cihel pálených byly užívány rovněž cihly nepálené, případně hliněné války.
Cihelné klenby
Důležitou konstrukcí pro datování se opět stávají klenby, tentokráte již cihelné. Se zdokonalováním klenební techniky se totiž tvary kleneb stávají stále odvážnějšími. Mladší klenby tak zaujímají stále menší výšku a jsou již značně zploštělé. Od půlkruhového tvaru směřuje tedy vývoj přes půlelipsovité až ke tvarům nízkého segmentového profilu (část kružnice o velkém poloměru).
Důležitou vlastností charakteristickou pro některé typy kleneb se stává jejich prostorové působení, umožňující postupné hmotové odlehčení stavby (síly jejího zdiva). Připomeňme zejména až za našimi hranicemi proslulou českou placku vyzdívanou z rohů místnosti, která veškeré zatížení přenáší právě do zalomeného a tedy staticky tuhého nároží zaklenutého prostoru.
Trámové stropy
Vedle kleneb jsou na zastropení zděných staveb zcela běžně používány i mladší varianty trámových stropů, jejichž kotvení pomocí ocelí rovněž umožnilo celkové zeštíhlení zděné stěny.
Krovy a střešní krytina
S nástupem cihelného stavitelství dochází rovněž k rozšíření pálené střešní krytiny (tašek), vyžadující s ohledem na větší zatížení některou z mladších variant krovové soustavy. Nejrozšířenějšími jsou hambalkové soustavy podepírané dvěmi podélně orientovanými rámy situovanými ve svislých nebo střešních rovinách – tzv. stojaté nebo ležaté stolice.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Zděné stavby © Martin Čerňanský
Literatura a odkazy k tématu:
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.