Hospodářské stavby v oblasti středních Čech – chlévy, sýpky a stodoly

Hospodářské stavby a to nejen ve středních Čechách zastupují především chlévy, sýpky a stodoly, provedené v různém materiálovém a konstrukčním provedení. Zjednodušeně platí, že starší hospodářské stavby jsou dřevěné konstrukce, zatímco mladší již zděné z kamene a posléze cihel. Existovaly však značné regionální a sociální rozdíly.

Chlévy

S výjimkou nejstarších chlévů spojovaných se slovanským obydlím byly chlévy ve středních Čechách stavěny již jako samostatné objekty nebo prostory.

Dřevěné chlévy

Starší dřevěné chlévy se v oblasti středních Čech v podstatě nedochovaly. Důvodem je jejich poměrně brzké nahrazování zděnými chlévy, obdobně jako tomu bylo v případě jiných hospodářských staveb.

Brzké přezdívání celých chlévů bylo umožněno jejich funkčním využitím bez zvýšených nároků na tepelnou pohodu vnitřního prostředí a zároveň větší trvanlivostí zdiva (odolnost proti vlhkosti) i jeho stavebně-technickými vlastnostmi (odolnosti proti požáru).

Jisté však je, že prostor chléva byl i v případě středních Čech původně spojován s příbytkem. Později však zcela převážilo budování provozně samostatných prostor nebo celých staveb přístupných pouze z venkovního prostranství hospodářského dvora, který byl na domovní nebo protilehlé straně chlévy pevně vymezen.

Totéž samozřejmě platí rovněž pro mladší zděné chlévy, jejichž vstupy byly umístěny ve vztahu k prostoru dvora obdobně.

Oproti dřevěným chlévům jsou chlévy zděné konstrukce dochovány (nejen) v zemědělských usedlostech středních Čech zcela běžně.

Zděné chlévy

foto: Zděné chlévy navazující na dům

Hospodářské prostory chlévů stavěné v přímé návaznosti na stavbu domu. Jednotlivé chlévy se vyznačují samostatnými venkovními vstupy. Porešín, okres Příbram, Foto: © MaČe

Obdobně jako u starších chlévů je v případě chlévů mladšího data dbáno na snadný a samostatný přístup z prostoru hospodářského dvora nedaleko obytné části domu.

V případě zemědělských usedlostí jsou proto chlévy zpravidla přístupné přímo ze zápraží, které navazuje na zápraží domu.

Vedle zemědělské usedlosti jsou chlévní prostory rovněž běžnou součástí hospodářských staveb náležejících k areálu vodního mlýna nebo hostince. Zde jsou přístupné z prostoru hospodářského dvora, nejčastěji mimo stranu s obytnými prostory.

Stavební materiál a konstrukce

Kámen a později užívané pálené cihly představovaly studený materiál s nízkou povrchovou teplotou i menším tepelným odporem než dřevo. Byl to však stavební materiál nehořlavý a lépe vzdorující zemní vlhkosti i vlhkosti způsobené vnitřním provozem (chov zvířat).

foto: Hospodářský objekt s chlévy

Hospodářské objekty vymezující prostor dvora bývalého vodního mlýna, později sloužícího jako hostinec. Součástí hospodářského křídla jsou i chlévy. Praha – Suchdol, okres Hl. město Praha, Foto: © MaČe

Poměrně brzké uplatnění zděné konstrukce na chlévech, společně s klenbami plackovými či stájovými, bylo dáno především vyšší trvanlivostí použitého materiálu.

Pro zateplení i z důvodu menšího požárního rizika (zděná stavba bez otopného zařízení) se v podkroví nad chlévy často ukládalo seno, jak ostatně dokládají i časté podávací střešní vikýře.

Sýpky

Sýpky stávaly zpravidla naproti stavbě domu a společně s ním vymezovaly šířku hospodářského dvora. K vývojově starším náleží sýpky roubené konstrukce, nacházející později uplatnění i v kombinaci se zděným přízemím. Kromě menších sýpek, které jsou součástí areálu zemědělské usedlostí, můžeme rozlišit ještě sýpky velké, panské nebo obecní.

Panské sýpky zpravidla tvořily nedílnou součást velkého panského hospodářského dvora, v rámci kterého stály samostatně nebo byly přičleněny k některé ze staveb. Obecní, tzv. kontribučenské či kontribuční sýpky stávaly samostatně na návsi nebo jinde mimo prostor běžných zemědělských usedlostí.

Roubené sýpky

Starší dřevěné sýpky jsou na území středních Čech dochovány v nevelkém počtu, dokládajícím přesto několik variant z hlediska stavebního uspořádání i konstrukčního řešení. Nejčastěji je na stavbu dřevěných sýpek užívána roubená technika, nacházející uplatnění na sýpkách přízemního i patrového uspořádání.

Přízemní sýpky

foto: Roubená sýpka

Roubená konstrukce sýpky na kamenné podezdívce ve svahu. Sedlovou střechu s bedněným štítem kryjí šablony nahrazující starší typ hořlavé krytiny.
Porešín, okres Příbram, Foto: © MaČe

Přízemní sýpky roubené konstrukce se dochovaly především na Nymbursku, a to v obvyklém dispozičním uspořádání se dvěma komorami. V důsledku použitého materiálu jsou provedeny na kamenných podezdívkách.

Kromě Nymburska jsou roubené přízemní sýpky doloženy i v jižní části středních Čech, jmenovitě na Příbramsku nebo Benešovsku.

Pro téměř zaniklé sýpky v okolí Vlašimi bylo typické užití roubené klenby, představující archaické konstrukční řešení nejen na území středních Čech.

Patrové sýpky

Patrové sýpky dochované ve středních Čechách reprezentoval zpravidla samostatný objekt menších půdorysných rozměrů. Roubená konstrukce je v naprosté většině známých případů užita pouze patře, zatímco přízemí bývá zděné. Z tohoto důvodu může být přízemní prostor klenutý, zatímco v patře bývá trámový strop (i ve vazbě na zastřešení).

Kromě roubeného patra se můžeme na území středních Čech setkat i se sýpkami mající patro hrázděné. Výskyt hrázděného patra se samozřejmě odehrává v přímé vazbě na hrázděnou architekturu severozápadních Čech, tedy převážně na Rakovnicku a Slánsku.

Patrové sýpky středních Čech často vyznačují samostatně přístupný patrem a tedy zvláštním vstupem z venkovního prostoru. Pro tento účel je průčelí stavby opatřené horním vstupem doplněno vnějšími dřevěnými schody, na které se vstupuje z prostoru hospodářského dvora.

Provádění vnějších schodů jistě souvisí i s přízemním prostorem často odlišné funkce, jehož zaklenutí navíc částečně komplikuje umístění vnitřního schodiště. Běžnou součástí schodů do patra sýpky bývá i pavláčka opatřená plným nebo vyřezávaným zábradlím.

Střešní krytina

Jako střešní krytina byly užívány především došky, které však později byly i v případě dřevěných sýpek nahrazeny nespalnou krytinou.

Zděné sýpky

Značného stáří mohou v některých regionech středních Čech (i jinde v ČR) dosahovat zděné patrové sýpky, třebaže obecně je řadíme k vývojově mladší vrstvě zástavby.

foto: Zděná patrová sýpka

Zděná sýpka patrového uspořádání prozrazeném navzdory úrovni terénu umístěním oken ve dvou úrovních. Zděný štít sýpky je opatřen větracími otvory.
Třebíz, okres Kladno, Foto: © MaČe • fotogalerie

Zděná konstrukce je ve středních Čechách zastoupena již u velmi starých sýpek provedených z lomového kamene. Celozděné sýpky, resp. sýpky se zděnými stěnami v přízemí i patře, se vyskytují nejdříve v brzy odlesněných oblastech s nedostatkem vhodného stavebního dřeva nebo jeho velmi nákladného pořízení (např. Slánsko).

Mladší zděné sýpky jsou postavené z kamenných kvádrů (např. na Kokořínsku) nebo již pálených cihel.

Střešní krytina

Mladší zděné sýpky středních Čech kryje stejně jako jinde skládaná pálená střešní krytina.

V některých případech mohou být zděná jen přízemí sýpek, zatímco na stavbu sýpkového patra je nadále užito roubené nebo hrázděné konstrukce popisované u dřevěných sýpek.

Stodoly

Prostor hospodářského dvora zemědělské usedlosti (nejen) středních Čech uzavírala zpravidla stavba stodoly. V případě starých dřevěných stodol bylo uzavření dvora volnější, protože z protipožárních důvodů stodola stávala obvykle až v zahradě. S ohledem na změny ve způsobu hospodaření se řada hospodářských objektů stodolami počínaje ocitla bez náležitého využití. Stodoly přestaly být udržovány a řada z nich, především v případě dřevěné konstrukce, se rychle ocitla v havarijním stavu. Velká většina přitom zanikla, jak lze zjistit porovnání s mapami stabilního katastru.

Dřevěné stodoly

Roubené stěny stodol stávaly zpravidla na podezdívce provedené z lomového nebo opracovaného kamene. Opracovaného kamene ve formě kvádrů bylo užíváno především na Kokořínsku s výskytem snadno dostupného pískovce.

Jako střešní krytina roubených stodol byly ve středních Čechách užívány především došky a šindel. Došková krytina se na stavbách stodol již nedochovala a rovněž krytina šindelová byla ve většině případů nahrazena nespalnými typy střešních krytin.

U dřevěných stodol se často mohlo jednat o vláknocementové šablony, vyznačující se nízkou hmotností oproti páleným či cementovým taškám. Ty však byly v některých případech též užity, přestože následně způsobily deformaci krovu prohnutím střešní latí nebo dokonce i krokví.

Roubené stodoly

Starší dřevěné stodoly se v oblasti středních Čech dochovaly poměrně ojediněle, ostatně jako jiné hospodářské stavby podléhající zděným přestavbám. V nejstarší fázi byla konstrukce dřevěných stodol roubená včetně vnitřních dělících stěn.

Rámové stodoly

Mladším typem dřevěných stodol ve středních Čechách jsou stodoly rámové konstrukce. Rámové stodoly známé i z jiných regionů ČR jsou tvořeny dřevěnými rámy obvodových stěn pokrytých jednoduchých prkenným bedněním se svislým kladením prken.

Hrázděné stodoly

V severozápadních oblastech středních Čech se uplatnila rovněž na spotřebu dřeva méně náročná hrázděná konstrukce. Souvisí to mimo jiné i s nedostatkem stavebního dřeva, který se na Kladensku a Slánsku obdobně jako v přilehlých oblastech projevovat již od středověku.

Zděné stodoly

Pilířové stodoly

Materiálově kombinovanou variantu stavby stodoly představuje pilířová stodola. Základem pilířových stodol jsou z lomového kamene, kamenných kvádrů nebo pálených cihel vyzděné pilíře, případě kratší úseky obvodových stěn.

Prostor mezi pilíři tvoří dřevěná výplň, která je zpravidla řešena technikou drážkové konstrukce nebo prostým bedněním na trámech. V případě drážkové konstrukce jsou dřevěné trámy s ozuby zasouvány do dřevěných sloupků opatřených k tomuto účelu průběžnou svislou drážkou.

Celozděné stodoly

Oproti starším dřevěným stodolám stávaly mladší stodoly, vyznačující se menším stupněm požárního rizika, zpravidla již blíže ostatním hospodářských objektům usedlosti. V případě celozděných stodol byl dvůr usedlosti v řadě případů již uzavírán zcela.

foto: Zděná stodola

Příčně průjezdná stodola vyzděná z kamene. Krov polovalbové střechy kryje skládaná pálená střešní krytina.
Dobrovíz, okres Praha – západ, Foto: © MaČe

Nepoměrně ve větším počtu jsou (nejen) v regionu středních Čech dochovány stodoly zděné konstrukce. I zděné stodoly si nadále zachovávající obvyklé trojdílné uspořádání (perna – mlat s dvoukřídlými vraty – perna), v některých případech doplněné o čtvrtý díl ve funkci kolny.

Zděné stodoly jsou již v celém půdorysném rozsahu s výjimkou vrat provedeny z nespalného materiálu a vyznačují se stěnovou konstrukcí. Na vyzdění stěn opatřených často štěrbinovými větracími otvory je užíváno místního kamene nebo stále rozšířenějších pálených cihel.

Pálené jsou rovněž ploché nebo drážkové tašky cihlově červené barvy, užívané jako nespalná střešní krytina. V některých regionech na zděných stavbách stodol převážilo i užití mladších cementových tašek. K rozšíření těchto tašek pískově šedé barvy došlo především v 1. třetině 20. století.

Autor textu a fotky ke kapitole Střední Čechy – zděné stodoly © Martin Čerňanský