Došky, došková krytina a kladení došků na střechu
Došky jsou snopky určené pro skládanou střešní krytinu. Došková krytina byla kladena na valbové i sedlové střechy staveb nejrůznější funkce, domy i hospodářské stavby. Do současnosti se dochovala ojediněle, především na kulturních památkách a v muzeích v přírodě. V řadě případů se přitom už o mladší realizaci dožilé krytiny.
Slaměný, rákosový a kukuřičný došek
Snopky z dlouhé žitné slámy, rákosu nebo kukuřice, sloužící k pokrývání střechy. Došek získáný svázáním snopků se přivazuje k latím nebo tyčím střešní konstrukce povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem (nedoporučuje se, drát může stébla přeřezávat – pozn. autora serveru). Došky na střechu jsou dlouhé 50 až 70 cm, vzdálenost latí nebo tyčí činí 35 až 50 cm. U okapu, popř. hřebene, je krytí dvojité nebo se kryje šindeli či prkny. Tloušťka krytiny činí 25 až 35 cm. Na hřeben se kladou pásy jílovitého drnu. Došková krytina je velmi lehká, dobře izoluje, je však hořlavá. Byla základní krytinou v rovinných a podhorských krajích Čech, Moravy i Slezska (V. Frolec, str. 35/kráceno).
U hladké doškové střechy se váže klasy dolů (za „břitvoví„), pouze na okraji střešních ploch se došek stejně jako u stupňovité střechy připevňoval zastřiženými konci dolů. Došky zhotovovali hospodáři sami, nebo je kupovali u specializovaných výrobců (doškářů). Jednotlivé druhy došků mají různá místní pojmenování („doch hlavatý„, „fusnáče„, „hlaváče„, „hřebenáče„, „mazance„, „šupka„, „záklasníky„, „zástřešky„, „žup“ apod.). Došky určené pro hřeben střechy se namáčely v hlíně. (V. Frolec, str. 35, převedeno do množného čísla, upraveno).
Hlaváče
též
Vlasáky
/ nářečně, moravské Kopanice
Došky, které se váží klasem dolů a vytvářejí hladkou střechu (V. Frolec, str. 63).
Nárožníky
/ nářečně, jihovýchodní Morava
též
Fusnáče
/ nářečně, jihovýchodní Morava
Došky, které se váží zastřiženými konci dolů a dávají střeše stupňovitý tvar, tvoří zpravidla spodní řadu a nároží střech (V. Frolec, str. 129).
obdobně
Zástřešky
/ nářečně, Čechy, západní Morava
Došky, které se vážou zastřiženými konci dolů. Tvoří zpravidla spodní řadu střechy. Na západní Moravě ve tvaru “ zástřešníky “ (V. Frolec, str. 263).
též, str. 260
Záklasníky
/ nářečně, Morava
obdobně, str. 183
Ritnáče
/ nářečně, jihovýchodní Morava
též
Štítníky
/ nářečně, jihovýchodní Morava
Došky vázané zastřiženými konci dolů, takže vytvářejí stupně. Váží se na hřebenu a nárožích střechy, tvoří poslední řadu došků nad okapem (V. Frolec, str. 225).
Řiťoví, říťoví
/ nářečně
Spodní, zastřižená část došku (J. Vařeka, str. 189).
Rákos
Druh střešní krytiny, rozšířený v blízkosti vodních toků (např. Polabí na Pardubicku, jihoslovenská poddunajská oblast). Rákos se vázal do snopků a přivazoval se k latím nebo tyčím střešní konstrukce povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem. Posledně jmenovaný způsob je považován z nevhodný z důvodu přeřezání rákosových došků. (V. Frolec, str. 182/kráceno, doplněno o poslední větu).
Palach
Oblastní výraz pro rákos (V. Frolec, str. 152).
Došková krytina je střešní krytina skládaná z došků a používaná zejména v rovinných a podhorských oblastech. V současnosti je došek používán ve velmi omezené míře na významné kulturní památky, větší měrou na expoziční objekty muzeí v přírodě. Oproti domu v jiných zemích je použití došků dosud běžné a to nejen v případě rozvojových zemí, ale rovněž v Evropě (Anglie atd.) (MaČe, doplněno)
Došková krytina
Došková krytina náleží mezi nejstarší střešní krytinu, přičemž se vyznačuje velmi malou hmotností. Nízkou hmotnost odráží i subtilní konstrukce krovu, nevyžadující oproti mladší nespalným krytinám trámy velkých profilů ani husté kladení krokví či zavětrování. Došková střecha se vyznačuje dobrými tepelně-izolačními vlastnostmi, nacházejícími uplatnění především u nejstarších staveb bez stropní konstrukce nebo se stropní konstrukcí pouze nad částí půdorysu.
Výraznou nevýhodou majícím za následek postupné opouštění doškové krytiny byla nebývale vysoká hořlavost, jež v kombinaci s otevřeným ohněm předznamenala zánik mnoha staveb. Mezi další nevýhodu náleží snadné podléhání hnilobě vlivem dešťových srážek nebo tajícího sněhu, jemuž je bráněno především kvalitním provedením a dostatečným sklonem střešních rovin. Střechy kryté doškami se obecně vyznačujcí strmějším spádem střešních rovin, zejména pak u stodol charakterizovaných staršími vysokými krovy. Bez pravidelné kontroly a výměny dožilých prvků docházelo poměrně rychle ke zhoršení stavebně technického stavu konstrukce střechy (MaČe, doplněno)
Došková krytina přestavuje nejčastější typ krytiny užívané po staletí v nížinných zemědělských oblastech. Byly schopné vykrýt i měkčí, valbová nároží. Sklon doškových střech byl alespoň 45 stupňů kvůli snadnějšímu stékání vody. Určité problémy má tato krytina na hřebeni, okrajích a u pronikajících komínů. Hřebeny se zpevňovaly a zatěžovaly hliněnou mazaninou nebo přímo drny, okraje a prostupy se mohly vykrývat pruhy šindele. Došky a šindele náleží k velmi lehkým střešní krytinám, kterým postačuje poměrně řídký sled krokví s roztečemi až dva metry. (J. Škabrada). V případě jejich nahrazení za krytinu těžkou je zpravidla nezbytné zesílení krovu, např. příložkami nebo mezilehlými krokvemi (MaČe, doplněno).
Hladká střecha
též, viz str. 251
Vlasovitá slaměná střecha
Střecha krytá doškem vázaným klasem dolů, jen spodní řada a nároží bývají pokryty došky stupňovitými (stupňovitá střecha) nebo šindelem. Hladká střecha se na našem území vyskytuje častěji (V. Frolec, str. 62-63).
Stupňovitá střecha
Střecha se stupňovitě uspořádanými došky (MaČe, doplněno)
Pokládání došků
Pošívání střechy
Pokrývání střechy došky, které se přivazují k latím nebo tyčím střešní konstrukce povřísly, houžvemi, vrbovým proutím nebo drátem. K posledně uvedeném viz připomínka výše (V. Frolec, str. 174/doplněna poslední věta).
Okolek, operek
/ nářečně, severovýchodní a východní Čechy
Šindelový okraj u doškových střech, spodní řada šindelů (V. Frolec, str. 143).
Autoři hesel z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka
Poznámky a citace k příspěvku:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
[1] Thatching. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-1-2]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Thatching
Shakespeare´s Globe. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-1-2]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Shakespeare´s Globe
Literatura a odkazy k tématu:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
