Krušné hory – osídlení a vesnice v Krušnohoří, regionu severozápadních Čech
Krušné hory určují krajinu a krajinný ráz severozápadní Čech, resp. jejich výrazné části. Zároveň určují charakter přilehlých oblastí historického Saska, neboť státní hranice probíhá přes pohoří Krušných hor. Jejich větší část přitom leží na území dnešního Německa.
Krušnohoří představuje táhlou pohraniční oblast tvořenou hornatinami a vrchovinami, které zůstaly do dnešní doby z větší části zalesněné. S ohledem na členitost terénu a klimatické podmínky zde nenalezneme velká pravidelná města, ale spíše menší sídla. Ty se rozkládají v údolních polohách podél vodních toků. Příkladem může být Nejdek a řeka Rolava nebo Kraslice a řeka Svatava. Významnými centry menší velikosti se stala rovněž horní města, např. Jáchymov a další.
Osídlení
Dochovaná struktura osídlení i uspořádání vesnic je dokladem středověké kolonizace, na které se výraznou měrou podíleli osadníci z tehdy již přelidněné západní Evropy. Dochovaná místní jména i archeologické nálezy však dokládají staré slovanské osídlení daleko za hranicemi dnešní České republiky. [1,2]
Za vzdálený příklad lze uvést historický region Wendland na severovýchodě dnešního Německa, pojmenovaný po německém označení Slovanů. Tyto byly označováni jako Wendové, byť samotný název regionu je mladšího původu. Díky odlehlosti území se zde slovanské osídlení udrželo až do 17. století [3, 4], přičemž bylo postupně tak jako jinde potlačeno německou kolonizací postupující na východ. S tímto souvisí též německý výraz Ostsiedlung. [5]
Sídla
Podoba vesnických sídel je výrazně ovlivněna terénem, přičemž lze rozlišit údolní polohy (Údolíčko, Dolina, Kotlina), náhorní planiny (Mýtinka, Vysoká, Horní Ves, Hora Sv. Kateřiny, Výsluní) i další lokality (Sedlo, Úbočí, Svahová) ve vztahu k terénu.
Sídla jsou často již středověkého původu (Moldava), ale i mladší (Nová Ves v Horách).
Typy sídelních útvarů
V oblasti Krušných hor se vyskytují nepravidelné liniové půdorysné formy s lánovou plužinou (Dlouhá Louka, Klíny), podmíněné členitostí terénu se sevřenějšími polohami.
Místy však převažuje centrální uspořádání s dostřednou plužinou, např. kolem Blatna (Bečov, Šerchov, Orasín) a Výsluní (Třebíška, Sobětice, Kýškovice). Pro tento typ jsou zpravidla charakteristické náhorní polohy.
V názvech sídelních lokalit se velmi často odráží původ vzniku, související s těžbou a zpracováním nerostných surovin. Příkladem mohu být lokality Měděnec, Cínovec, Rudné nebo Vysoká Pec, Kryštofovy Hamry či Kovářská.
Kromě těžby rud (cín, měď, stříbro) byla těžena rovněž rašelina a dřevo. Centrem rozptýleného osídlení často byly sklářské hutě.
Stejně jako Šumava a severní Čechy patřily Krušné hory k tradičním sklářským oblastem. Sklářské výrobní centra byly navázány na obchodní cesty, přičemž povrchovými sběry byly doloženy relikty skláren i v dnes zalesněných částech katastru výše uvedené obce Výsluní. Doložena je zde i zaniklá středověká ves Spindelbach. [6] Zcela nebo z velké části zanikla v oblasti Krušných hor i řada dalších sídel (Přísečnice, Dolina, Rusová, Kotlina, Menhartice) včetně období relativně nedávného.
Vliv západní Evropy se uplatnil rovněž v konstrukčním řešení staveb v oblasti severozápadních Čech. Ve starší vrstvě zástavby byly početně zastoupeny hrázděné stavby, které jsou typické pro oblasti s mírnějším podnebím (dnešní Německo, Francie, Anglie).
Kromě Krušnohoří se s hrázděním setkáme rovněž v sousedním Chebsku, a to v mimořádně výtvarně působivém i stavebně-technicky náročném provedení. Hrázdění je zde výrazným prvkem nejen jednotlivých staveb, ale rovněž celých vesnic s ohledem na jeho zastoupení v obraze vesnice. Tyto se bez ohledu na půdorysné uspořádání na první pohled liší od ostatních regionů na území dnešní České republiky.
Autor textu a fotodokumentace k Krušné hory – osídlení a vesnice v Krušnohoří © Martin Čerňanský
Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:
ČERŇANSKÝ, Martin. Venkovské prostředí na příkladu severozápadních Čech [přednáška], Ústí nad Labem: 2014
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] ŠKABRADA, Jiří a VODĚRA, Svatopluk. Vesnické stavby a jejich úprava. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1975.
[2] ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.
[3] Wendland. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2025-8-30]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Wendland
[4] Wends. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2025-8-30]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Wends
[5] Ostsiedlung. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2025-8-30]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ostsiedlung
[6] ČERNÁ, Eva a KLÍR, Tomáš. Osídlení Krušných hor v mladším středověku a raném novověku. Středověká Evropa v pohybu. K poctě Jana Klápště. Praha: 2014
