Cihelné stavby – zdivo z pálených cihel a malty

Cihel jako materiálu pro stavbu venkovských domů bylo ponejprv užíváno pouze na nároží a kolem otvorů zdí zděných nadále z kamene. Později je cihel používáno v celém výškovém a půdorysném rozsahu nosných i nenostných stěn.

Dvorský dekret a výroba cihel

Nástup cihel do vesnického stavitelství u nás úzce souvisí s rozvojem klenební práce v 18. století, masově však až od počátku 19. století. Zřejmě účinnou legislativní pákou pro tehdy požadovaný rozvoj zděného stavitelství (a potlačování dřevěných staveb) byl dvorský dekret z roku 1819, který poddaným umožňoval pálit cihly na svých pozemcích pro vlastní potřebu i prodej.

Použití cihel na ztužení stavby

Dokud nebyly cihly cenově srovnatelné s kamenným zdivem, užívaly se ve stěnách pouze tam, kde výrazněji šetřily práci – na ztužení stavby (nárožích i dalších místech, které byly na klasicistních stavbách 1. poloviny 19. století, členěných zapuštěními, dosti hojné).

Použití cihel na stavbu domů

Podíl pálených cihel ve zdivu se v průběhu 19. století zvyšuje a po jeho polovině jsou domy celé vyzděné z cihel stále běžnější (vždy však záleželo na místních podmínkách, např. severozápadně od Prahy, tam kde byl dostatek kvalitního kamene – opuky, se tento mateiál udržel až do 20. století).

Zdění na sucho nebo hliněnou maltu

Spojování staršího kusového staviva maltou nebylo ve vesnickém prostředí v minulosti nikterak samozřejmé. Volné ohradní zdi z kamene mohly být zděné na sucho bez použití pojiva – malty. V případě ohradních či stavebních zdí z hliněných válků a nepálených cihel byla běžná hliněná malta, připravená bez vápna nebo jen s jeho malou příměsí (/upraveno)

Zdění z cihel na vápennou maltu

Na náročnějších stavbách nebo na jejich více namáhaných částech se užívala vápenná malta. V pozdější době a u zděných cihel se malta vápenná používá už všeobecně, pouze u novostaveb je nahrazena maltou cementovou.

Se souhlasem autora převzato z publikace
Lidové stavby.  Architektura českého venkova © Jiří Škabrada