Vytápění domu pomocí pece

Přímé vytápění, vnitřní

Vyskytuje se u pecí, jejichž ústí je orientované dovnitř jizby (tedy do vytápěného prostoru) směrem k frontální stěně domu. Do pece se tedy přikládá přímo z jizby. Jedná se o starší vývojovou fázi umístění pece v domě (lit. 016: V. Frolec, str. 176/doplněno).

Nepřímé vytápění, vnější

Je příznačný pro mladší vývojovou fázi umístění pece v domě. Zakládá se na orientování ústí pece, popř. kamen do místnosti sousedící se světnicí (buď do síně, nebo do černé kuchyně), z čehož vyplývá i způsob jejich vytápění. Přemístění ústí pece do stěny mezi světnicí a síní souvisí s přenesením otevřeného ohniště z rolnické jizby do síně, k němuž docházelo místy (zejména v západní polovině našeho státu) již v průběhu 16. a 17. století, jinde (především karpatské oblasti) dokonce až počátkem 20. století.

Podnět k této změně vzešel zřejmě z měšťanského prostředí, kde byl systém vnějšího vytápění znám už ve středověku (u oteplovacích kamen) (lit. 016: V. Frolec, str. 176).

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.