Špýcharový dům na Českomoravské vrchovině – interiér a konstrukce domu

K nejstarší dochované vrstvě zástavby (nejen) v okolí Poličky a Litomyšle náleží tzv. špýcharové domy roubené konstrukce. Kromě výškového uspořádání jsou přitom charakteristické rovněž svým konstrukčním řešením, vykazujícím některé starobylé stavební techniky.

Interiér starého domu

V oblasti Poličska a Litomyšlska se dochovaly domy předbělohorského staří či alespoň užití starobylých konstrukcí. Některé se přitom mohly stát součástí čtyřbokých dvorců, zatímco u jiných k výstavbě hospodářských staveb uzavírajících plochu dvora nedošlo.

Zadní část špýcharového domu roubené konstrukce v typickém patrovém uspořádání komor, prozrazeném větracími otvory i čely stropních trámů na podélném průčelí (foto: MaČe • fotogalerie).

Jizba

Určujícím znakem nejstarších špýcharových domů je vysoká dýmná jizba mající v úrovni nad okenními otvory ještě otvory pro odvod kouře od otevřeného ohniště. Stěny jsou provedeny z kuláčů a rovněž povalový strop. Domy s vysokými jizbami se na Českomoravské vrchovině dochovaly především v oblasti Litomyšlska. Obvyklá datace dochovaných vysokých jizeb nejpozději do třicetileté války, často 16. století.

Světnice

Obdobnou konstrukci svislých stěn a stropu vykazují také nejstarší světnice, které se však oproti jizbám vyznačují menší světlou výškou v důsledku sníženého stropu. Snížení stropní konstrukce obytné místnosti domu souviselo se změnou způsobu vytápění, přičemž v důsledku tohoto vymizely rovněž otvory určené pro odvod kouře. Domy se staršími světnicemi se na Českomoravské vrchovině vyskytují zejména v oblasti Poličska. Obvyklá datace dochovaných světnic s povalovými stropy po třicetileté válce, zpravidla 17. století včetně přelomu 17/18. století.

Vstupní síň

Střední část špýcharového domu zaujímá vstupní síň, která může být:

• vysoká přes obě patra komor nebo již
• rozdělená stropem na síň v přízemí a patře

Výškové uspořádání vstupní síně přitom nemusí odpovídat stávající výšce obytné místnosti, tzn. vysoká síň u jizby a nízká u světnice. Důvodem jsou především pozdější stavební úpravy, zejména obytné místnosti domu, které mohly situaci výškově značně pozměnit. Vyloučit nelze ani dodatečné provedení konstrukce stropu v síni i další dispoziční a konstrukční změny.

Komory

Samotné komory uspořádané do patrového roubeného bloku jsou osvětleny jen malými větracími otvory, pokud nedošlo k jejich pozdějšímu zvětšení. S ohledem na svoji skladovací funkci nemusely podlehnout stavebním změnám, ke kterým docházelo v přední obytné části domu.

Pokud zůstal roubený patrový komorový blok zachován, může být dokladem jeho staří tvarosloví dveřních portálů. Tyto se často vyznačují okoseným sedlovým profilem. Nemusí to ovšem platit pokaždé, neboť sedlové portálky byly užívány rovněž v pozdější období nevyjímaje novodobé stavební zásahy. Kromě kuláčů již mohl být použito zcela nebo částečně hraněných trámů.

Poličský dům

Poličský dům náleží k domovému typu Českomoravské vrchoviny. V rámci tohoto typu reprezentuje místní dobovou formu domů v okolí města Poličky. Uvedenou klasifikaci je přitom třeba chápat jako popisnou, postihující skutečnou situaci jen v omezeném rozsahu.

Roubený dům

Starší poličské domy se vyznačují roubenou konstrukcí, použitou v celém půdorysném a výškovém rozsahu s vyjímkou podezdívky, kuchyňské části a přezdění poškozených částí domu. Obytný prostor staršího roubeného domu tvoří vysoká světnice z kuláčů a/nebo již hraněných trámů. Strop světnice je povalový, s čely viditelnými i na hlavním průčelí bez celoplošné povrchové úpravy.

Zastřešení domů je sedlového tvaru, přičemž jako střešní krytiny starších domů je užito šindele. Na úrovni vazných trámů kromu je střecha opatřena podlomením a ve vrcholu štítu zkosena nízkou valbičkou. Vzniklá lomenice lichoběžníkového tvaru je bedněna diagonálně do středového kříže a opatřena větracími otvory.

Datování domů

Složitost problematiky související s klasifikací domových typů a zejména jejich místních dobových forem je dána rovněž skutečností, že řada staveb nevznikla jako regionální novostavby nýbrž postupným stavebně-historickým vývojem.

Mimořádně dlouhý a složitý stavebněhistorický vývoj uvedeného domu dokládá dendrochronologické datování. Odebrané vzorky dřevěných prvků byly datovány do 16. až 20. století. Nejstarší je roubená komora v zadní, severní části domu. Řadu dřevěných prvků přitom charakterizuje opracování již nefunkčními tesařskými spoji, dokládajícími v minulosti zcela běžné druhotné užití stavebního materiálu.

Zděný dům

Mladší stavby domů navazují na starší vrstvu a mají obdobné architektonické formy. Jsou však již postaveny z nespalného stavebního materiálu, charakterizované zděnými stěnami v celém půdorysném a výškovém rozsahu a pálenou střešní krytinou na únosnějším typu krovu.

S ohledem na klasifikaci domových typů je opět můžeme zařadit mezi místní dobovou formu, třebaže dobou vzniku již pozdější než dřevěné domy. Z důvodu postupného přezdívání je řada staveb charakterizována rovněž kombinací obou stavebních materiálů. Polozděné a zděné domy z oblasti Poličska budou popisovány v následujících kapitolách.

Konstrukce starého domu

Roubené stěny

Určujícím znakem starších roubených staveb je užití konstrukčních prvků majících jen nejnutnější tesařské opracování. V případě jizby nebo vysoké světnice se jedná o nehraněné klády, případně ztesané jen z vnitřní strany. Tesařské opracování se týká zejména provedení nároží, kde se mohou pohledově uplaťnovat čela nebo jejich části ve tvaru kruhových úsečí. Rovnočelné nebo šikmé kruhové úseče se mohou uplatnit rovněž v místě stavebních otvorů – oken a dveří.

Nákladnost pořízení a opracování konstrukčních prvků tehdejšími tesařskými nástroji dokládá rovněž jejich časté druhotné použití. K tomuto docházelo nejen v rámci téže stavby, ale rovněž mezi jinými stavbami.

Povalový strop

Nehraněné klády zv. kuláče byly použity rovněž na konstrukci stropu, kladeny těsně vedle sebe. V důsledku nutnosti uložení přes celou tloušťku stěn se kruhová čela povalů pohledově uplaťnují z exteriéru a v některých případech rovněž ze vstupní síně.

Náročněji tesařsky opracován byl zprvu pouze středový trám, podpírající povaly uprostřed volného rozpětí odpovídajícího šířce jizby nebo světnice. Opracování středového trámu tvoří okosení viditelných hran s výjimkou střední části, kde je v místě největšího průhybu ponechána celá šířka. Nejvíce namáhána tahem za ohybu jsou přitom právě spodní vlákna, horní jsou tlačena.

Dřevěné dveře

Nedílnou součástí historické hodnoty roubených domů jsou rovněž dřevěná okna, dveře a vrata. Oproti půdorysnému uspořádání a nosné konstrukci stavby ovšem podléhají častějším změnám. Z tohoto důvodu jsou v řadě případů mladšího data než nejstarší stavební jádro domu.

Navzdory tomuto mohou být rovněž dokladem archaického řešení, jako dokládá např. užití rohových pásků nebo klínků a zvýšeného trámkového prahu dveří. Rohové prvky a vysoký práh ztužovali stavební otvor, neboť zabraňovaly posunu stojek (postranních sloupků ostění) směrem k sobě. Zajišťovaly tímto pevnou šířku dveřního otvoru, nezbytnou pro zavírání dveřního křídla. Samotné dveřní křídlo barokního původu je v uvedeném případě dvouvrstvé, přičemž spodní vrstvu tvoří svlaková konstrukce a vrchní pohledovou diagonálně kladená prkénka s viditelnými hlavami kovaných hřebů.

Dveřní kování

Starší celodřevěný způsob uchycení dveřního křídla pomocí točnice přetrvával zejména u sýpkových komor, zatímco u vstupních dveří byl nahrazován zavěšením na kovové háky. Kovové jsou rovněž mladší dveřní zámky, zprvu zcela nebo částečně otevřené s užitím sekaných matic čtvercového tvaru.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Polička a okolí – starý dům špycharového typu a roubená stodola © Martin Čerňanský