Vesnice na Poličsku a jižním Litomyšlsku – charakteristika sídel a plužiny

V návaznosti na historii osídlení a sídelní formy je pozornost věnována stručné charakteristice vesnic z oblasti Poličky a jižního Litomyšlska. Kromě zastavěného území, tj. intravilánu, je okrajově zmíněno rovněž území nezastavěné, tj. extravilán.

Údolní lánová vesnice s vyznačením velkých čtyřbokých usedlostí v náhorní poloze (© Google earth © 2016 GEODIS Brno).

Charakteristika sídel

V oblasti převažují údolní lánové vesnice vrcholně středověkého založení. Základem vesnic jsou velké usedlosti situované zpravidla podle vrstvenice podél vodního toku tekoucího v údolní poloze. Oproti toku a více či méně souběžné hlavní komunikaci se nalézají ve vyvýšené poloze se snadnou dostupností obdělávaných polností a zároveň chráněny před povodněmi.

V případě Poličska a jižního Litomyšlska (i Vysokomýtska) mají zemědělské usedlosti podobu čtyřbokých dvorců, někdy v důsledků výměnků zdvojedných do dvou se dvěmi samostatnými dvory. Kromě čtyřbokých dvorů rozlišujeme též dvorce čtyřstranné, stavěné např. na Chebsku nebo jinde.

Údolní lánová vesnice na mapě stabilního katastru, mapováno v roce 1839 (© ČÚZK, zdroj map: www.archivnimapy.cuzk.cz).

Pole a lesy

Okolí vesnických sídel charakterizují více či méně rovnoběžné polní lány, podle nichž odvozen název lánové vesnice resp. přesněji vesnice s lánovou plužinou. Lánovému uspořádání obhospodařované půdy odpovídá rovněž uspořádání usedlostí. Tyto zpravidla zaujímají společně se zahradou šířku lánu, na straně opačné ukončeného lesem. Lány byly dlouhé a úzké rovněž z důvodu obtížného otáčení pluhu již v období středověku.

Dle výkazu ploch pro katastrální území obcí v oblasti Poličska a jižního Litomyšlska zaujímala pole (role) před polovinou 19. století nejméně stejnou rozlohu jako lesy (např. Trstěnice), častěji však dvakrát až čtyřikrát větší (např. Telecí, Sádek u Poličky). Zbývající plochy pokrývaly zejména louky a pastviny.

Meze a strouhy

Ve směru příčném jsou lány odděleny mezemi provedenými z hlíny a sesbíraného kamení, případně strouhami pro odvod vody. Meze tvořily tzv. mezní pásy, často vyznačené na mapách a sloužících jako obecní pastviny. Kromě tohoto plnily rovněž důležitou krajinotvornou funkci, jak prokázalo pozdější nevhodné rozorání mezí za účelem scelení jednotlivých lánů.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Poličsko a jižní Litomyšlsko – vesnice © Martin Čerňanský