Pískovce na zdivo a sochy, dlažbu, brousky, nátěr a čištění pískovce

Pro účely stavební výroby byly pískovce používány zejména v oblastech přirozeného výskytu pískovcových skalních masivů. Jako příklad je možné uvést mezi regiony např. Českosaské Švýcarsko, Kokořínsko, Českolipsko nebo Broumovsko. Kromě staveb ovšem našly různé pískovce využití rovněž v sochařství nebo výrobě brousků.

Pískovcové zdivo

Pískovce jako kusového stavebního materiálu je užíváno především na zdivo domů a hospodářských staveb. Jako zdící materiál je přitom používán lomový i opracovaný kámen. Neopracovaný nebo jen hrubě upravený lomový kámen byl levnější a často dostupnější než kamenicky opracovaný. Z lomového kamene se proto nadále stavělo i v oblastech těžby pískovce.

Kvádry na podezdívky a stěny

Zdivo z opracovaného pískovce však zdaleka převažovalo. Nejčastěji bylo vystavěno z více či méně přesně zarovnaných kvádrů s minimálními spárami mezi jednotlivými kameny. V severočeské oblasti se pro tyto kamenné kvádry užívá termínu „štuky„.

Vedle podezdívky se u roubených domů uplatňuje pískovec rovněž na kamenné zdivo střední topenišťové a zadní hospodářské části domu. Důvodem je především lepší odolnost proti působení vlhkosti (oproti dřevu) a zejména nehořlavost kamene.

Záklenky otvorů a brány

Na záklenky okenních nebo dveřních otvorů domu či hospodářské stavby a početné klenuté vjezdové brány s brankami je užíváno pískovcových klenáků. Klenáky se vyznačují lichoběžníkovým tvarem umožňujícím vyskládání kruhového nebo segmentového profilu okenního či dveřního nadpraží nebo brány u vjezdu do hospodářského dvora.

Skalní prostory a obydlí

V oblastech výskytu pískovcových skal jsou do skalních masívů vyhloubeny prostory nejrůznějšího hospodářského účelu (chlévy, sklepy) včetně celých skalních obydlí (Kokořínsko, Český ráj).

Doloženy jsou rovněž v pískovci vyhloubené technické stavby či přesněji prostory výrobní funkce – kovárna a řemeslnická dílna. Nechybí však ani prostory sakrální funkce – výklenkové kapličky nebo v oblastech jižní Moravy pro uskladnění vyrobeného vína běžné vinné sklepy.

Pískovcové desky a portály

Kromě zdícího materiálu nachází pískovec uplatnění na stavbách rovněž v podobě náročněji opracovaných kamenických článků nebo dlažby. Jejich zastoupení je přitom samozřejmě početnější v oblastech přirozeného výskytu pískovcového kamene.

Kamenické prvky

Pro stavební kamenickou produkci byly užívány zpravidla pískovcové bloky různé velikosti, které byly následně opracovány do požadovaného tvaru. V návaznosti na tradici barokního stavitelství je zdaleka nejčastěji použití v podobě kamenických prvků staveb budovaných na konci 18. a po celé 19. století.

Tesané portály a ostění

Pískovcové kamenické články reprezentují snad nejvýrazněji náročně pojednané portály vstupních dveří nebo vjezdových bran. Často bývají opatřeny i datem provedení, které se však nemusí pokaždé zcela shodovat s datem osazení do průčelího zdiva stavby nebo ohradní zdi.

Výrazná bývají i profilovaná ostění okenních otvorů, které nemusí mít zejména u patrových staveb všude zcela shodnou výzdobu. Lišit se ostatně může i podoba parapetů, zpravidla s důrazem na přízemní okenní otvory uplaťnující se z běžného pohledového horizontu. Nebývale vysoké uměleckořemeslné úrovně dosahují portály a ostění v oblasti horního Pojizeří a Českého ráje, ale rovněž v dalších oblastech využití pískovce v ČR.

Ochranný nátěr povrchu

Více či méně náročná modelace nebo plošná výzdoba portálů a ostění byla v řadě případů doplněna ochranným povrchovým nátěrem (např. vápenným), případě nátěrem vícebarevného provedení. Teprve později dochází k uplatnění kamene v přírodní podobě, tj. bez vnějších ochranných nátěrů.

Drobné stavební prvky

Pískovce je přirozeně užíváno i na méně rozměrné kamenické články, mezi které můžeme zařadit nejrůznější komínové a větrací hlavice. Pískovcové mohou samozřejmě být i římsové desky, ať již na patrové nebo korunní římsy.

Desky a dlažba z pískovce

Z přírodního pískovce jsou vyráběny rovněž kamenné dlaždice sloužící v interiéru domů i jiných staveb jako nášlapná vrstva podlahy. Dlážděním za pomocí pískovcových desek větších rozměrů se rovněž zpevňoval venkovní komunikační pruh podél dvorního průčelí domu – tzv. zápraží.

Jako obkladu stěn není pískovec v tradičním lidovém stavitelství ještě používán a nachází uplatnění později v souvislosti s výrobou slabších pískovcových dlaždic.

Kamenosochařská práce

Vedle kamenických článků užívaných na stavby nachází pískovec uplatnění rovněž v kamenosochařské produkci. V oblastech přirozeného výskytu pískovce přítom můžeme vysledovat zvýšený počet sochařských děl i drobných památek pravního či jiného charakteru.

Na kamenosochařské práce byl pískovec užíván především ve formě velkého kamenného monobloku, připadně i několika bloků opracovaných do požadované podoby sochařské či jiné výzdoby.

Sochařská výzdoba

Vedle sochařské výzdoby, kterou tvořily sochy a sousoší, se jednalo zejména o nejrůznější pietní památky. Mezi těmito jmenujme kříže včetně smírčích, náhrobky, památníky nebo boží muka. Kamenné byly rovněž některé zvoničky nebo erbovní znaky umísťované zpravidla nad portály panských staveb.

Hraničníky, rozcestníky, patníky

Časté je použití (nejen) pískovcového kamene rovněž na drobná díla právního charakteru. Nejčastěji se přitom jednalo o hraničníky vymezující hranice jednotlivých pozemků či katastru. Mezi další skupinu náleží drobné práce spojené s cestní sítí i pozdějším rozvojem dopravy, jako jsou např. rozcestníky umísťované na rozcestí nebo patníky podél komunikací.

Povrchový nátěr pískovce

Stejně jako v případě kamenických článků staveb byla více či méně náročná modelace sochařských nebo jiných kamenických prvků opatřena povrchovým nátěrem mající ochranou i dekorační funkci.

Vícebarevné povrchové nátěry pískovce postupem času mnohde zanikly a kámen získal opět přírodní povrch. V řadě případů to bohužel však vedlo k rychlejší degradaci vlivem povětrnosti a ztrátě samotných povrchových vrstvev včetně propracovaných detailů nebo textů.

Čištění pískovce

Na druhou stranu některé z novějších nátěrů naopak kámen poškozují, neboť prosakují do hloubky a nemohou být následně snadno odstraněny. Obecně proto nelze čištění pískovce svépomocí doporučit, přičemž ani stavební firma nemusí být vždy zárukou. Problematice čištění pískovce je věnována řada publikací, jak domácích tak zahraničních.

Čištění kamene se pravděpodobně nejdříve uplatnilo na vápenci a posléze až dalších horninách použitých pro stavební účely. Nutno přitom podotknout, že se v naprosté většině případů jedná o estetickou kvalitu bez vážného dopadu na stavebně-technických stav stavby. Rozlišováno je:

• zašpinění (usazeniny z výfukových plynů a dalších škodlivin v ovzduší)
• skrvny (vyluhování železa nebo manganu v pískovci přítomného)
• biodegradace (přítomnost bakterií, hub, lišejníků, mechu)

Čištění pískovce může přitom skvrny ještě více zvýraznit a biodegradaci urychlit. Rozlišovány jsou metody fyzikální a chemické, přičemž v obou případech existuje značné riziko poškození pískovcového kamene. U fyzikálních metod v důsledku narušení povrchu, opracování, hran a detailů, u metod chemických v důsledku změny barevnosti, výkvětů soli i urychlení biodegradačních procesů. Za relativně „bezpečné“ je považováno ruční čištění suchým vykartáčováním pomocí kartáče se štětinami (nikoliv však drátěného) a čisté vody. [1]

Brousky

Pískovec byl užíván rovněž k výrobě brousků sloužících k ostření kos, nožů a srpů atd.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Pískovce na zdivo a sochy, dlažbu, brousky, nátěr pískovce © Martin Čerňanský

Poznámky a citace k příspěvku:

[1] Cleaning Sandstone: Risks and Consequences [online]. In: Historic Environment Scotland. s. 8 [cit. 2024-02-18]. Dostupné z: https://historicenvironment.scot

Literatura a odkazy k tématu:

Kámen v rukodělné výrobě českého venkova © Zdeněk Hanzl a kolektiv