Městské školy a univerzity – partikulární školy a univerzitní koleje

Třebaže církevní školy a to zejména klášterní jsou ve středoevropském prostoru vývojově nejstaršími vzdělávacími instituty, dochází ještě ve středověkém období ke vzniku dalších typů škol. Jednalo se o městské školy a univerzity, místně i převažujícím určením souvisejícím s rozvojem měst. Navzdory výrazným proměnám si přitom řada škol a zejména univerzit dokázala zachovat kontinuitu až do současnosti.

PRAHA, Staroměstské náměstí – zcela vlevo objekt Týnské školy dochované do současnosti po renesanční přestavbě, při které byla rozšířena o sousední gotický dům pozdější doby vzniku a získala charakteristickou dvojici obloučkových štítů. Na starší původ odkazuje navzdory sjednocenému průčelí nejen úzká parcelace příznačná pro gotickou zástavbu (včetně zakrytých střech), ale rovněž přízemí s loubím tvořeném lomenými oblouky a žebry kleneb. Jednalo se o dům samotného staroměstského purkmistra, vystavěný ve 13. století na místě staršího románského domu zčásti ve sklepě dochovaného v důsledku navýšení zaplavovaného terénu (foto: MaČefotogalerie)

Městské školy

V souvislosti s rozvojem měst, umožněným vhodnými podmínkami z hlediska hospodářského i správního [1], a rostoucím počtem měšťanů i jejich uvědoměním jako vlivné společenské vrstvy dochází od vrcholného středověku ke vzniku škol ve městech. Zpočátku se jedná o školy cechovní a kupecké, které později splynuly ve školy městské dělené na dva stupně. Oproti církevním školám se vyšší městské školy odlišovaly především praktičtějším zaměřením, zahrnujícím sedmero mechanických umění (vč. zemědělství atd.). Nadále se však učila latina, náboženství a částečně též sedmero svobodných umění, odtud výraz školy partikulární. [3]

Městské latinské školy jsou v řadě případů umísťovány do objektů bývalých farních škol, z nichž mnohé koncem středověku postupně zanikají. [2] Jsou přitom nahrazovány právě školami partikulárními, případně dochází k jejich sloučení. V důsledku tohoto zůstává zachována poloha školy nedaleko kostela, případně fary, charakteristická pro řadu měst (později i vesnic) až do současnosti. Stále však platí, že školy nejsou stavěny jako typologicky vyhraněný typ staveb. Školy jsou umísťovány do staveb primárně jiné funkce nebo vznikají jejich přestavbou, včetně možného propojení více objektů.

Platí to rovněž pro městskou partikulární školu v Mělníku, která nahradila školu kleriků uváděnou v předchozí kapitole o církevních školách ve středověku. Příkladem může být také proslulá Týnská škola, doložená při kostele Matky Boží před Týnem již na počátku 14. století, tedy ještě před založením pražského obecného učení. Gotický dům na Staroměstském náměstí škola získává začátkem 15. století, přičemž její provoz byl v tomto i následujícím století podporován právě měšťanskými rodinami. [2] Kromě Prahy jsou městské školy uváděny rovněž v dalších městech, ztotožněné často se stavbami gotického původu po renesančních nebo pozdějších přestavbách. Příkladem může být Kutná Hora, Louny (za kostelem sv. Mikuláše) a Prachatice (literátská škola při kostele sv. Jakuba Většího, sloužící rovněž jako dům rektora). [5] S vyjímkou nejvýznamnějších měst však zůstavala většina středověké a mimo sídelní centra i raně novověké zástavby dřevěné konstrukce (kromě oblastí s nedostatkem dřeva), včetně staveb sloužících potřebám školy. Řada škol zanikla i v průběhu husitských válek.

Židovské školy

Při početných židovských komunitách, někdy celých čtvrtí, vznikaly již od středověku též školy židovské. Obdobně jako škola křesťanská stávala židovská škola při významné sakrální stavbě, v tomto případě synagoze.

Univerzity a koleje

Tradice městských škol i zvyšující se význam vzdělání vyústil v zakládání univerzit, častěji však vznikají přeměnou tehdejších škol. Díky uděleným akademickým svobodám nepodléhají mnohé univerzity, třebaže podporovány samotnými papeži, oficiálnímu učení církve. S tímto souvisí postupná oborová specializace i pozvolné vymizení rozdílu mezi kleriky (duchovními) a laiky (světskými žáky), třebaže nadále směli studovat jen muži. Univerzity vznikají jako samosprávná sdružení mistrů a žáků (obdoba řemeslných a obchodních cechů), přecházejících pod patronaci měst nebo přímo panovníků. Mají od počátku vlastní správu, majetek, daňové úlevy i pravomoce, s vyjímkou univerzit přímo zakládaných nebo dozorovaných církví, které se osamostaťnují až později. Rozvoj univerzitního vzdělání a tedy rovněž výstavba univerzitních budov spadá především do období vrcholného středověku. [3] [4]

Nejstarší evropské univerzity vznikají v severní Itálii (Bologna), tedy v prostoru charakterizovaném vyspělou antickou kulturou i zeměpisnou vazbou na arabský svět s řadou významných učenců. Následně jsou univerzity zakládány rovněž v dalších evropských zemích jako Francie (Paříž) nebo Anglie (Oxford, Cambridge). [3]

Nejstarší středoevropskou univerzitou je pražská Univerzita Karlova, založená pro odpor české šlechty až v polovině 14. století privilegiem papeže Klementa VI. a listinou krále Karla IV. Zároveň s tímto bylo univerzitě připsáno několik statků v podobě celých vesnic včetně mlýnů a univerzitní koleji plat, určených pro zajištění její existence a provozu. [1]

PRAHA, Ovocný trh – arkýř Karolina, zachovaný z období přestavby měšťanských domů na univerzitní kolej včetně rozšíření o další trakty s prostory nejrůznější funkce. V rámci této etapy této došlo nejen k provedení samotné univerzitní kaple, ale rovněž do dnes užívaného sálu určeného pro slavnostní shromáždění. Areál byl později výrazně barokně přestavěn, přičemž v současné podobě je dochován po obnově ve druhé polovině 20. století (foto: MaČefotogalerie).

V době svého založení Karlova Univerzita vlastní budovy ještě neměla a stále se přednášelo především v pražských kostelech včetně klášterních. Bez podpory ze strany církve se neobešly ani slavnostní obřady, konané na arcibiskupském dvoře nebo přímo v katedrále sv. Víta. Kromě přednášek určených velkému počtu žáků se univerzitní vzdělávání konalo rovněž v domech obývaných tehdejšími profesory, označovanými ještě mistry z latinského magister. Kromě výuky se zde skládaly rovněž zkoušky. Objekt budoucího Karolina získává univerzita až po více než třiceti letech po svém založení. Základem se stal velký patricijský dům mincmistra Jana Rotleva, stojící na místě staršího domu se dvorem, společně s několika dalšími měšťanskými domy [6].

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Školy ve středověku a začátku novověku – partikulární školy a univerzity ve městech © Martin Čerňanský


Literatura a odkazy:

[1] Wikipedie, hesla: Město, Karlova Univerzita, Dějiny Univerzity Karlovy, Latinská škola, Kutná Hora,

[2] Další internetové zdroje, stránky: Historie Týnské školy, školy v Lounech, škola v Prachaticích,

[3] Jaroslav Paleček. Nástin vývoje školství v Evropě a školy v Jehnicích, kapitola Počátky školství na našem území. MUNI Brno

[4] Vacínová Tereza. Vznik univerzit. Městské školy a jejich organizace. Distanční studijní text. UJAK Praha

[5] Karel Kibic. Gotické, renesanční a barokní školství v českých zemích – dochované stavby, přednáška na Konferenci o obnově a využívání škol pořádaná Institutem pro památky a kulturu, o.p.s.

[6] Jaroslava Staňová, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra. Pražská architektura. Významné stavby jedenácti století. ISBN 80-00209-6-8

[7] Národní památkový ústav, Památkový katalog, kulturní památky: Týnská škola v Praze, škola v Prachaticích