Dřevařství, těžba a doprava – splavování, voroplavba a železnice

Lesy byly mýceny za účelem získání zemědělské půdy, pastvin nebo ploch pro nově zakládaná lidská sídla. Zároveň jsou stromy káceny pro dřevo, které představuje velmi starý a u nás po dlouhou dobu nejpoužívanější stavební materiál, sloužící ke stavbě domů i dalších staveb.

Těžba dřeva

foto: Dřevařství – těžba dřeva

Dobrá – bývalá dřevařská osada, Nová Dlouhá Ves – vaziště na Šumavě, Jelení – plavební kanál a tunel
Dědictví zemědělské kultury, Foto: MaČefotogalerie

Kromě stavebního dřeva tvoří značný podíl na spotřebě rovněž palivové dříví. Stromy jsou káceny rovněž z důvodu těžby nerostných surovin – dolování nebo v souvislosti s rozvojem průmyslové výroby – sklářské hutě atd.

Kácení dřeva

Stromy určené na stavební dřevo byly káceny obvykle na podzim. Kácení dřeva se provádělo za pomocí sekery nebo ruční pily. Později jsou užívány i pily motorové a nejnověji rovněž speciální stroj zv. harvestor.

Doprava dřeva

Po odvětvení byly pokácené kmeny stahovány tažnými koňmi k lesním cestám nebo blízkému potoku. Po lesních cestách a na kratší vzdálenosti byly opět dopravovány s pomocí tažných zvířat – koní nebo volů, přičemž mohly být taženy po zemi nebo vezeny na povoze.

Splavování a plavební kanály

Po vodě jsou kmeny posílány zpravidla jednotlivě v době jarních povodní, neboť v jiném období jsou kamenité a křivolaké horské potoky obvykle nesplavné. Z tohoto důvodu dochází od samého konce 18. století k budování umělých plavebních kanálů a jezů s propustmi. Mezi nejznámější náleží kanály na Šumavě – Schwarzenberský kanál a Vchynicko-tetovský kanál.

Voroplavba – vaziště a vory

Z horských poloh (nížiny výrazně odlesněny již v období středověku) je dřevo výše uvedeným způsobem dopravováno až k níže položenému tzv. važišti. Važiště sloužilo jako manipulační a skladovací plocha na břehu vodního toku charakterizovaného širším a vydatnějším vodním korytem, často z důvodu soutoku s jiným tokem.

foto: Voroplavba na Vltavě

Historická fotografie vorů na Vltavě. Zcela vpravo celnice, kde bylo vybíráno clo z připlaveného dřeva tzv. vytínáním. Odtud též současný název na Výtoni.
Výtoň, okres Praha, Kopie z knihy Zaniklé Podskalí • fotogalerie

V místě vaziště byly kmeny zachycovány, překládány a jak samotný název napovídá vázány houžvemi v prameny spojované ve vory – voroplavba. Plavením po řekách bylo v horských oblastech vytěžené dřevo dopravováno na velké vzdálenosti. Příkladem může být voroplavba ze Šumavy až do Prahy a později i do Německa.

Podél vodních cest byly již od středověku situovány plavecké osady a plavecké hospody (vorařům se dříve říkal plavci), které kromě stravování sloužily i pro přenocování.

Doprava dřeva v současnosti

Později se na stahování kmenů užívají speciální traktory a voroplavbu nahrazuje v polovině 19. století se rozvíjející železniční doprava méně závislá na přírodních podmínkách a doplněná ve 20. století silniční dopravou nákladními automobily. Na vagón nebo korbu automobilu naložené kmeny jsou odváženy ke zpracování na pilu nebo do celulózky.

Regulace toků a přehrady

Navzdory železnici je však celé 19. století obdobím velkého rozmachu voroplavby a definitivní zánik plavení dřeva provozovaného v ČR až do 2. poloviny 20. století přináší až regulace vodních toků a výstavba vodních děl – přehradních nádrží.

Autor textu a fotodokumentace k Dřevařství – těžba a doprava dřeva © Martin Čerňanský

Literatura a odkazy:

Podrobnější informace o voroplavbě lze nalézt na stránce Wikipedie, kde jsou uvedeny rovněž související články a další odkazy.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *