Konzervace a bílení srubu – povrchová úprava roubených stěn

Nejstarší roubené stavby pravděpodobně zpočátku nebyly opatřeny žádnou povrchovou úpravou.

V některých případech se naopak uvažovalo s provětráváním vnitřního prostoru (např. u stodol, kde hrozilo zapaření uskladněné slámy nebo sena) a roubená stěna nebyla opatřena žádnou povrchovou úpravou, dokonce ani utěsněním spár mezi trámy.

Stěny bez výplní a povrchové úpravy

Vedle staveb nevyžadujících povrchovou úpravu roubených stěn a často ani výplň vodorovných spáry (např. stodoly) jsou bez vnější povrchové úpravy rovněž stavby podružného charakteru.

nebo dokonce jednotlivé stěny, pokud jsou z hlediska vnějšího vzhledu méně významné nebo se pohledově téměř neuplatňují. Absence vnější povrchové úpravy roubených stěn může být pro některé regiony nebo stavby dokonce příznačná. Zejména pro mladší a stále preciznější opracování hraněných trámů nebo širokých fošen jsou charakteristické vodorovné spáry jen minimální šířky.

V některých případech dokonce není těsnícího materiálu užito vůbec a spáry se ve vnějším výrazu roubené stěny téměř neuplatňují. Úmyslné potlačení spár důkladným opracováním povrchu zároveň odráží snahu dosáhnout i ve dřevě co nejhladšího a materiálově jednotného vzhledu roubené stěny po vzoru staveb pocházejících z vyspělejšího prostředí.

Nátěry konzervačními prostředky

Jedinou úpravou těchto staveb tak zůstávají nátěry mladšími konzervačními prostředky, které až na výjimky nemění přirozenou barevnost dřeva.

Velmi brzy však nachází uplatnění hliněná mazanina i vápenný nátěr.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Srubové stavby – ochranné a konzervační prostředky © Martin Čerňanský

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *