Vaznicové krovy a konstrukce vaznicových krovů

Nejmladší krovové konstrukce užívané v závěru tradičního vesnického stavitelství představují vaznicové krovy, prováděné často společně s půdními nadezdívkami.

Exteriéry staveb a nadezdívky

Vaznicové krovy se zabydlují na vesnici od konce 19. století, opět s určitým zpožděním oproti městskému prostředí. Doprovázeny jsou půdními nadezdívkami, které dosti výrazně mění celkový vnější charakter staveb zejména nevhodně převýšenou hmotou objektu.

Dekorativní dřevěná výzdoba

Oblíbeným doprovodným znakem je zpravidla vyřezávaná dekorativní dřevěná výzdoba, propojující vysunutá čela vaznic před štíty, na kterých bývá osazen první pár krokví. U těchto krovů (hlavně u menších rozponů) se opět uplatňuje i hřebenová vaznice, nesená buď sloupky, nebo dvojicí „nůžkově“ rozkročených vzpěr.

Konstrukce vaznicových krovů

Krokve mladších vaznicových krovů se oproti starším krovům hambalkové konstrukce chovají zcela odlišně, protože jsou shora osazeny přímo na vaznice, které jsou součástí podélných stolic.

Spodní okraj střechy tvoří pouze volně přesahující konce krokví a krytina, protože ani na zděných stavbách s těmito krovy nebývá římsa. Chybí samozřejmě i vazné trámy spojující u starších krovů konce krokví, svázané jimi to tuhých příčných vazeb trojúhelníkového tvaru. Hambalky se u vaznicových krovů vůbec nevyskytují, přičemž jejich funkci příčného rozepření vazeb obstarávají rozpěry (/upraveno).

Rozpěry a kleštiny se svorníky

Rozpěry jsou na rozdíl od hambalkových krovů umístěné mezi vaznicemi nebo o něco níže, pod vaznicemi a udržují distanci stolic rozepřením sloupků. Od počátku 20. století se rozpěry postupně i na vesnici nahrazují tzv. kleštinami. Ty se sdružují v párech, obemykajících sloupky a propojených železnými šroubovanými svorníky.

Se souhlasem autora převzato z publikace
Lidové stavby.  Architektura českého venkova © Jiří Škabrada

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *