Hambalkové krovy a konstrukce krovů se sloupky

Mezi zdaleka nejrozšířenější typ krovu náleží hambalkové krovy. Hambalků ve funkci rozpěr mezi krokvemi je užíváno rovněž u všech mladších typů krovových soustav s vyjímkou vaznicových krovů.

Krokve a vazné trámy

Vrcholně středověký původ, doložený častým výskytem v gotických stavbách, má další typ krovu se sloupy až do hřebene, avšak bez hřebenové vaznice. Tyto krovy už mají (jako všechny následující) dole pevně zapřené krokve a zpravidla i spodní vodorovné uzavření příčných trojúhelníků plných vazeb vazným trámem (který je v běžné produkci zpravidla totožný s horním trámem příčné stěny nebo se stropním trámem).

Hambalky a vaznice

Krokve tu jsou propojené jednou nebo dvěma úrovněmi hambalků a hambalky jsou uprostřed podpírány vaznicemi, které tedy leží ve svislé rovině procházející hřebenem.

Sloupky až do hřebenu střechy

Vaznice jsou neseny sloupky, které vystupují až do hřebene, kde se pojí s konci příslušného páru krokví. Krov má stejný charakter jako pozdně gotické krovy kostelů, kde ale mívají sloupky častěji funkci věšadel, vynášejících vazné trámy nad prostorem lodi. Ve vesnických stavbách bývají sloupky situovány nad příčnými stěnami, takže u trojdílného půdorysu jsou opět čtyři plné vazby.

Podélné a příčné ztužení

Stejně jako v gotických krovech tvoří v krovech tohoto typu sloupky základ podélného i příčného zavětrování. To má v podélném směru zpravidla systém kompletních nebo částečných, tzv. ondřejských křížů (tvar X), spojujících sloupy mezi sebou přes vaznice. V příčném směru má zavětrování podobu vzpěr, propojených s krokvemi přes hambalky.

Krovy tohoto typu se užívaly až do začátku 19. století hlavně v severních Čechách na domech s roubenými a hrázděnými patry.

Se souhlasem autora převzato z publikace
Lidové stavby.  Architektura českého venkova © Jiří Škabrada

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *