Rohové kůly – vnější ztužení srubové stavby

U nejstarších staveb roubené, či spíše ještě vskutku srubové, konstrukce bylo deformaci stěn bráněno kromě přesahů zhlaví rovněž rohovými kůly.

Deformace roubené stavby

Základní problém stěny provedené technickou roubení je riziko vodorovného vybočení jednotlivých trámových vrstev. Kromě vnitřních stavebních opatřeních popisovaných na samostatné stránce je deformaci bráněno rovněž vnějšími konstrukcemi.

Zajištění stability roubených stěn proti možnému vybočení jednotlivých trámů ze svislé roviny stěny je nezbytným předpodkladem její statické funkce, kterou je přenos svislých sil od zatížení stropu a střešní konstrukce.

Vnější konstrukce původní a dodatečné

Tyto konstrukce mohou být na konstrukci stěny více či méně nezávislé, z důvodu čehož je možné se setkat i s jejich dodatečným prováděním. Vnější konstrukční opatření zabraňující vybočení trámů představují stěnové kleštiny a v terénu nedochované rohové kůly.

Rohové kůly srubové stavby

Nejstarší způsob vnějšího zajištění stability stěn u srubových staveb nalézáme již u staveb s nárožními přesahy trámů. Možnému vybočení trámů je bráněno rohovými kůly, zaráženými hluboko do země právě v místech nárožních vazeb srubové konstrukce.

Archeologicky doložené použití rohových kůlů jako archaického znaku doprovázejícího nejstarší stavby však nejspíše mizí ještě dříve, než samotné nárožní přesahy trámů s výjimkou přesahů u horních a dolních trámových věnců nadále přetrvavajících v některých regionech roubené architektury.

Později jsou u staveb bez přesahu zhlaví trámů na nároží užívány tzv. stěnové kleštiny.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Srubové stavby – deformace roubení © Martin Čerňanský

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *