Dřevěné zárubně oken, nadpražní a parapetní římsy, 2 typy okenních zárubní – trámkové a fošnové

Okenní zárubeň je rám stavebního otvoru určený pro osazení okenní výplně. Zárubně oken slouží k připevnění pevného nebo otočného okenního křídla nebo křídel, a to nejčastěji pomocí stavebního kování.

Terminologie

Přestože je termínu zárubeň užíváno především ve spojení s dveřmi, se zárubněmi se můžeme setkat rovněž u starších okenních otvorů. Dříve se zárubní dokonce označoval zejména okenní rám. [1] Z hlediska terminologie lze svislé prvky nazývat, obdobně jako u dveřních zárubní, stojkami, třebaže jsou podstatně kratší. Vodorovné prvky pak parapety a nadokenními římsami.

Okna bez zárubní

Nejstarší a rozměry velmi malé otvory roubených staveb, okenní i větrací (dýmné), byly ještě bez zárubní a také bez otočných okenních křídel. Provedené byly protilehlým vysekáním v kuláčích, zhruba do poloviny výšky ve dvou přilehlých vrstvách. K vyšší hladině osvětlení přispívalo výrazné zkosení hran po celém obvodě otvoru (tj. nejen ostění) a to na straně interiéru i exteriéru.

Trámkové zárubně oken a římsy roubených staveb
Trámkové okenní zárubně a profilované nadpražní i parapetní římsy jako ochrana před zatékáním dešťové vody. Foto: MaČe, NPÚ

Trámkové zárubně

U větších otvorů (přes více vrstev) byly již nezbytné trámkové zárubně, s prvky čtvercového nebo obdélníkového průřezy odpovídající velikosti. Trámkové zárubně náleží ke spolehlivějším zdrojům poznání starších roubených staveb než okenní rámům s křídly, které podléhaly častější výměně z důvodu menší životnosti nebo požadavků na modernější vzhled zejména stavby domu. Doloženy jsou i varianty kombinující trámkové zárubně ještě s výrazným okosením kuláčů. [2]

Se stěnou byly svislé prvky zárubní propojeny na drážku a pero, s drážkou ve stojkách rozepřených vodorovnými prvky různě provedenými tesařskými spoji. Na rozdíl od okenních rámů a křídel jsou trámkové okenní zárubně součástí konstrukce stěny a tedy i hrubé stavby.

Kromě větších průřezů byla charakteristickým znakem starších trámových otvorů, resp. přesněji zárubní, i jejich profilace. Soustředila se přitom zejména na nadpraží a parapet, přičemž v obou případech plnila kromě dekorativní i praktickou funkci. Některé ze zárubní byly rovněž opatřeny dlaby pro osazení kovových mříží.

Později byly zejména u náročnějších staveb doplňovány nadpražní a parapetní římsy, opět profilované z dekorativního i praktického důvodu. Svými přesahy římsy zároveň chránily okenní výplně nebo přilehlé části parapetů, neboť omezovaly riziko zatékání do konstrukce, u dřevěných staveb zvláště důležité s ohledem na napadení houbami a hmyzem. Profilace říms zpravidla spočívala v ústupkovitém členění a/nebo zkosení či zaoblení hran umožňující stékání a odkapání dešťové vody.

S jednoduchými trámkovými zárubněmi se můžeme ojediněle setkat i u staveb zděných, zejména hospodářských, kde představují méně náročnou variantu provedení oproti kamenickým prvkům odpovídajícím materiálovému provedení těchto staveb.

Fošnové zárubně

Postupem doby se zárubně prováděly stále méně masivní, z tenčích trámků i silnějších fošen. V severních Čechách charakterizovaných dřevěnými domy náročného provedení se už v závěru 18. století dělaly pro okna dovnitř rozevřené zárubně z poměrně tenkých fošen. [2]

Truhlářské výrobky

U mladších oken větší velikosti již převážila truhlářská práce, navíc inspirovaná slohovou architekturou. Truhlářského opracování jsou rovněž zárubně, u mladších a zpravidla již zděných staveb zcela ustupující dřevěnému obkladu špalety bez konstrukční funkce.

Starší otvory sloužící k přisvětlení (některé i k odvodu kouře) byly zcela bez zárubní nebo se zárubněmi masivního tesařského provedení. Později jsou zárubně nahrazeny okenními rámy truhlářského provedení, vyznačujícími se podstatně menšími profily.

Shrnutí

Kromě dřevěných zárubní je v případě zděných staveb běžné a častější provádění kamenných zárubní, které budou popisovány samostatně.

Autor textu ke kapitole Dřevěné zárubně oken © Martin Čerňanský

Poznámky a citace:

[1] FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

[2] ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.

Literatura a odkazy:

ČERŇANSKÝ, Martin. Dřevěné stavby a konstrukce – přehled historického vývoje [přednáška], Praha: 2014.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *