Šindelová krytina – použití a pokládka šindele na krovovou konstrukci střechy

Šindelová krytina je skládaná střešní krytina, na kterou je použit dřevěný šindel. Pokrývala řadu historických staveb a to zejména v horských a podhorských oblastech. V současnosti se s touto krytinou setkáme již méně, přičemž běžnou je zejména v případě obnovy kulturních památek nebo v areálech muzeí v přírodě, situovaných v oblastech, kde byla tato krytina určující pro charakter zpravidla roubené architektury.

Dřevěný šindel a jeho výroba
Výroba a použití šindele v horských a podhorských oblastech a na významných stavbách i jinde. Foto: MaČe, NPÚ.

Použití šindele

Šindelová krytina se užívala zejména v horských a podhorských oblastech s dostatkem vhodného dřeva. Příkladem mohou být Beskydy a Šumava, ale i další oblasti v pohraniční nebo ve vnitrozemí. V nížinných a zpravidla již odlesněných oblastech je nákladnějšího šindele používáno výhradně na významné církevní a panské stavby (např. kostely, zvonice, fary, zámky apod.), zatímco u běžné výstavby převažují levnější avšak méně trvanlivé došky. Doložena je rovněž kombinace došků a šindele, užitého po obvodě střešních rovin (okap, hřeben a ramena štítu).

Šindelová krytina byla určena na strmé střechy velkého sklonu, díky kterému stačí dešťová voda rychleji odtéci a nedochází k rychlé degradaci povrchu dřeva. S ohledem na malé rozměry umožňuje šindel vyskládání složitých střešních tvarů včetně úžlabí a vikýřů, stejně jako jiných zvalbených ploch, např. kabřinců. Kromě střech mohlo být šindelů použito rovněž na pobití roubených stěn nebo bedněných štítů.

Jako snadno hořlavá a z důvodu nasákavosti dřeva (bez impregnace) méně trvanlivá střešní krytina byl šindel nahrazován nespalnou střešní krytinou (např. břidlice, pálené tašky). Před položením nespalné avšak těžké krytiny mohlo zároveň dojít k výměně nebo přinejmenším zesílení krovu. Někdy byly šindele ponechány a překryty břidlicí, vláknocementovými šablonami nebo pásy lepenky z důvodu dožití šindelů nebo protipožárních.

Dřevěné šindele

Štípaný šindel je vyráběn z kvalitního a měkkého jehličnatého dřeva (např. jedlového) radiálním štípáním dřevěných špalků odpovídajícího průměru. Vybrané dřevěné špalky zbavené kůry a bez suků jsou rozštípány na jednotlivé šindele klínového tvaru, které jsou dále upravovány specielně zahnutým nožem. V širším okraji šindele je v krajních vláknech tímto nožem vykrajována drážka, do které při pokládání šindele zapadá svým užším koncem břitového profilu další šindel. Kromě tohoto spoje na pero a drážku se můžeme rovněž setkat s pouhými přesahy, nevyžadujícími úpravu styčných spár.

Kromě štípaného šindele je později užíváno rovněž řezaného šindele. Řezaný šindel je méně náročný na výrobu a levnější než štípaný šindel. Má však v důsledku přeřezání vláken dřeva drsnější povrch a zejména menší životnost.

Šindelová krytina a pokládka šindele
Pokládka šindelové krytiny podle povětrnostních podmínek, přičemž jednotlivé šindele jsou připevňovány speciálními kovanými hřebíky – tzv. šindeláky. Foto: MaČe, NPÚ.

Pokládka šindele

S ohledem na malou hmotnost šindelů, resp. dřeva, ze kterého jsou vyrobeny, postačuje lehká konstrukce krovu. Zpravidla se jedná o krov s větší osovou vzdáleností krokví, resp. plných vazeb (až 2000 mm) a často i řídké laťování (350-450 mm). Šindele se přibijí na střešní latě v jedné nebo častěji dvou vrstvách (jednoduché nebo dvojité kladení) pomocí speciálních čtyřhranných kovaných hřebíků, tzv. šindeláků. Později jsou používány běžné hřebíky kruhového profilu s hlavičkou.

Šindele byly kladeny ostrou hranou proti převládajícímu směru větru, aby se snížil jeho účinek. Jednalo se zejména o riziko sání a uvolňování jednotlivých šindelů vytahováním hřebíků. Ze stejného důvodu poslední řada šindelů přesahovala (o cca 100 mm) hřeben střechy a to na návětrné straně. Uvedená pokládka šindele byla výhodnější rovněž z tepelně-technického hlediska, neboť docházelo ke snadnému proudění vzduchu a větrem hnaný déšť méně pronikal do spár.

Dřevěné žlaby

Kromě přesahu střechy v místě okapu sloužily k odvedení dešťové vody i okapní žlaby, ponejprve dřevěné.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Šindelová krytina © Martin Čerňanský

Poznámky a citace:

[1] Wood shingle. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2022-6-24]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Wood_shingle

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ČERŇANSKÝ, Martin. Dřevěné stavby a konstrukce – přehled historického vývoje [přednáška], Praha: 2014.