Dřevěné schody s trámkovými a deskovými stupni, schodnicové konstrukce schodů a zábradlí na schody

Dřevěné schody se kromě samotné konstrukce lišily rovněž opracováním jednotlivých nosných a nesených prvků, na kterých se zásadní měrou podílela práce se dřevem včetně spojů skrze použité tesařské nebo truhlářské nástroje. Vývoj přitom směřoval obdobně jako v případě jiných stavebních konstrukcí ze dřeva od masivního a hrubšího tesařského provedení po subtilní a hladší truhlářskou produkci.

Dřevěné schody schodnicové s trámkovými stupni
Dřevěné schody s plnými trámkovými stupni nesenými schodnicemi, ke kterým jsou připevněny dřevěnými hřeby. Foto: MaČe, NPÚ

Konstrukce a typy schodů

Předchůdcem dřevěných schodů byl prostě opřený kmen, u kterého byly ponechány na nezbytnou délku zkrácené větve nebo provedeny stupňovité záseky.[1] Nejčastěji dochovaný konstrukční typ dřevěných schodů představují schodnicové schody, tvořené postranními schodnicemi nesoucími již samostatné stupně. Z hlediska statického jsou schodnice šikmé konstrukční prvky, opřené jako prosté nosníky o trámy stropní nebo jiné vodorovné konstrukce, případně o plný první stupeň.

Zpravidla se přitom jednalo o schody s jedním přímým ramenem, případně dvojramenné s podestou. Kromě přímých schodišť se můžeme setkat rovněž s dřevěnými schody točitými, zejména u staveb slohové architektury, často pak věží [3]. U staveb lidové architektury se s točitými schody setkáme poměrně ojediněle a u staveb mladšího provedení. Doloženy jsou i kombinace obou půdorysných variant, stejně jako materiálového provedení.

Schodnicové schody s trámkovými stupni

Starší tesařské provedení představují schodnicové schody s plnými stupni získanými podélným rozpůlením trámků, jejichž délka se rovnala šířce schodišťového ramene. Rozpůlením trámků podle úhlopříčky se získali dva shodné stupně trojúhelníkového průřezu, přičemž výsledná šířka a výška záležela rovněž na jejich vzájemné poloze (na sraz nebo nikoliv).

Ke schodnicím z trámů o délce schodišťového ramene jsou těžké stupně připevněny shora pomocí dřevěných hřebů, které na spodní straně vyčnívají a umožňují snadné uvolnění za účelem výměny poškozeného nebo ošlapaného stupně.[2] Na lícové straně hřeby nevyčnívají, navíc jsou zpravidla zatloukány ve svislé části stupně, tj. mimo nášlapnou plochu.

Sýpky, zvonice a domy

Trámkové schody, resp. schody s trámkovými stupni, se do současné doby dochovaly spíše ojediněle. Jmenovat lze především starší dřevěné nebo zděné stavby bez velkých nároků na modernizaci, zejména sýpky a zvonice.

Menší měrou jsou schody s plnými trámkovými stupni dochovány rovněž ve starých domech (zejména špýcharových), resp. v jejich méně provozně užívaných částech. Příkladem mohou být půdní schody, tj. schody na půdu, někdy jen o výšce polopatra v důsledku rozdílných výšek vnitřních prostor různého využití.

Schodnicové schody s deskovými stupni

Dřevěné schodnicové schody s deskovými stupni a zábradlím.
Dřevěné schody s deskovými stupni mezi schodnicemi. Schodišťové rameno uzavřeno podbedněním nebo podstupnicemi a schodišťový prostor částečně vymezen bedněním nebo plným či vyřezávaným zábradlím. Foto: MaČe, NPÚ

Mladší truhlářské provedení schodů představují schodnicové schody s deskovými stupni, jejichž přední hrana může být zaoblena nebo okosena. V důkladnějším a nákladnějším provedení jsou schody opatřeny rovněž podstupnicemi, zabraňujícími průhledu skrz schodišťové rameno. Jednodušším řešením může být podbednění z prken kladených rovnoběžně se stropnicemi.

Na rozdíl od starších typů schodů jsou stupně vkládány mezi schodnice. Dřevěné schodnice mohou být provedeny jako trámy a posléze jako silné fošny s ohledem na menší tíhu deskových stupňů v porovnání se stupni plnými. Deskové stupně se mohou vkládat do předem připravených vodorovných drážek nebo na krátké latě, připevněné z vnitřní boční strany ke schodnicím.

Zábradlí na schody

Bedněn a to svisle z jedné nebo obou stran až ke stropní konstrukci může být i samotný schodišťový prostor, není-li vymezen nosnými či dělícími stěnami. Častější variantu však představuje schodišťové zábradlí, plné nebo v případně náročnější staveb vyřezávané, případně se soustruženými kuželkami (balustry). Kromě samotné výplně zábradlí se pozornost soustředila rovněž na profilaci madel a ukončení sloupků a to z důvodů nejen estetických, ale i ryze praktických (opora při chůzi po schodech).

Domy usedlostí, sklářské a faktorské domy

Deskové schody, resp. přesněji schodnicové schody s deskovými stupni, se dochovaly především v domech vystavěných v 18. a 19. století [2]. Vedle patrových domů náležejících zemědělským usedlostem severozápadních a severních Čech lze jako vhodný příklad uvést rovněž sklářské a faktorské domy severních Čech, vyznačujících se náročným řešením exteriéru i interiéru.

Autor textu ke kapitole Dřevěné schody a zábradlí na schody © Martin Čerňanský

Poznámky a citace:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ŠKABRADA, Jiří. Lidové stavby: architektura českého venkova. Praha: Argo, 1999. ISBN 80-7203-082-5.

[3] Stairs. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2021-09-29]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Stairs

Literatura a odkazy:

ČERŇANSKÝ, Martin. Dřevěné stavby a konstrukce – přehled historického vývoje [přednáška], Praha: 2014.