Cesty, sídla a stavby – stavebně-historické prostředí venkova

Z hlediska historického vývoje je pro naše venkovské prostředí určující nejen postup osídlení do odlehlých a tehdy ještě zalesněných poloh s vyšší nadmořskou výškou, ale rovněž tomuto mnohde předcházející síť dálkových cest. Na těchto cestách jsou zakládány i nejstarší sídla, dnes charakterizovaná stavbami různých sociálních forem, architektonického výrazu i konstrukčního řešení.

Historický stavební fond vyznačující se podobností architektonických forem při různém konstrukčním řešení a velikosti jednotlivých staveb. Obec Zubrnice, okres Ústí nad Labem (foto: MaČe • fotogalerie)

Mezi základní znaky našich historických vesnic náleží zejména:

Cestní síť

Pro rozvoj sídelní struktury měla nezastupitelný význam síť starých cest, při kterých byla mnohá sídla založena, třebaže v průběhu času mohla dospět ke zcela rozdílné velikosti. Zvlášť významné byly dálkové obchodní cesty spojující hradiště a později kláštery nebo města jako centra osídlení a církevní či světské moci. Mnohé z cest naopak vznikly až později v důsledku existence sídel jako jejich kratší spojení nebo přístup k samostatně stojícím stavbám (např. vodní mlýny), případně z nutnosti obhospodařovat odlehlé pozemky.

Budování kamenem zpevněných komunikací pro těžké vozy, ať již technikou štětování, dláždění nebo posypem drceným kamenivem (štěrk) předcházejí nezpevněné cesty s prašným povrchem nebo hatě z proutí v blátivém či močálovém terénu. Rozvinutá komunikační síť včetně polních cest přitom zajišťuje nejen dostupnost jednotlivých sídelních lokalit, ale slouží na místní úrovni rovněž k obhospodařování a prostupnosti krajiny.

Rozlišit přitom můžeme místní nezpevněné přístupové a příjezdové cesty sloužící pro pěší, vozy nebo dobytek:

  • polní
  • úvozové či úvozy
  • záhumenní
  • lesní
  • průhony či draha atd.

Historická sídla

Značný počet našich vesnic se vyznačuje velmi starou půdorysnou strukturou středověkého původu, které často předcházelo starší osídlení dané lokality. U nejstarších sídelních lokalit je doložena existence hrazených rodových dvorců. Jejich okrouhlý půdorys je někdy čitelný i v současném půdorysném uspořádání, neboť je sledován cestami nebo hranicemi stavebních či pozemkových parcel.

Vzájemné rozdíly jednotlivých půdorysných typů vesnic proto určuje zejména:

  • přírodní prostředí
  • místní klimatické podmínky
  • doba založení sídelního útvaru

Dlouhým stavebně-historickým vývojem prošla rovněž samotná zástavba vesnice, vyhraňující se v období novověku do tradičních regionálních forem lidové architektury nadále podmíněných dostupným materiálem i konstrukčními možnostmi doby.

Neméně důležité bylo rovněž dlouhé a intenzivní působení člověka v prostředí, jehož výslednicí je tzv. paměť krajiny, která je rovna bohatství kulturních hodnot a dějinných událostí odehrávajících se v daném čase a prostoru po celou dobu jeho osídlení v průběhu několika staletí.

Typy staveb

V urbanistické struktuře sídla a půdorysném i výškovém uspořádání staveb se odrážejí zejména sociální rozdíly. Sociální diferenciace obyvatel venkova se projevuje rovněž v provedení a míře výzdoby průčelí, s důrazem na opticky nejvíce exponované plochy.

Svým celkovým vzhledem a často i polohou se od ostatních staveb odlišovaly zejména stavby sloužící nejen obytné funkci, ale i funkci administrativně správní nebo stavby sloužící vedle bydlení rovněž výrobní funkci

  • rychta nebo fojtství – dům a současně úřad představitele obce a zástupce vrchnosti
  • fara – dům a současně úřad představitele církve
  • mlýn – obydlí mlynáře a zpracování zemědělských plodin

Uvedené stavby se často vyznačují patrovým uspořádáním a valbovou nebo mansardovou střechou, a to i v prostředí vesnic charakterizovaných přízemní zástavbou s obvyklými střechami sedlového tvaru.

Velké rozdíly ovšem existovaly také u staveb sloužící primárně k bydlení. Příkladem mohou být velké patrové nebo náročně zdobené přízemní domy s rozměrnými hospodářskými stavbami díky rozlehlým výměrám polností, přízemní stavby malých rozměrů s minimálními nároky na hospodářské zázemí nebo pastoušky a nouzová obydlí. V uvedeném pořadí stavby reprezentují:

  • usedlosti bohatých sedláků
  • domky chalupníků (domkářů)
  • obydlí chudiny a bezzemků

Vyjma nejvýše položených horských oblastí je převážná část našeho sídelního území charakterizována vysokou hustotou vesnických lokalit. Vedle soustředěných nebo rozptýlených forem sídelních útvarů (vesnic, vísek, samot) je v osídlení našeho venkova zastoupena rovněž řada samostatně stojících staveb nebo jejich souborů. Příkladem mohou být

  • mlýny
  • hamry
  • zájezdní hostince
  • poutní kostely atd

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Historické prostředí vesnice © Martin Čerňanský

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *