Muzea v přírodě – skanzeny, záchrana staveb a deklarace o muzeích, ekomuzea

Roku 1956 dochází v Ženevě na valném shromáždění Mezinárodní rady muzeí (ICOM) při UNESCO k rozhodnutí o podpoře výstavby muzeí v přírodě, dosud muzejními institucemi poněkud opomíjenými. Na uvedeném shromáždění se diskutuje především o dvou teoretických přístupech, z nichž první zastávali pracovníci památkové péče a druhý pracovníci etnografických muzeí.

Památkáři a ochrana lidových staveb in situ

Pro pracovníky památkové péče jsou lidové stavby především hmotným dokladem uměleckých schopností a technických dovedností našich předků i nedílnou složkou sídelní struktury předmětného území.

Prosazují proto co nejdelší zachování staveb na původním místě (in situ) a s jejich převezením do muzea v přírodě souhlasí až tehdy, kdy není možná jejich záchrana na místě vzniků. Skanzeny proto mají mít především záchrannou funkci. (lit. 003: J.Štika – J. Langer, str.13/změněn slovosled, upraveno).

Muzejníci a stavby jako „sbírkové předměty“

Druhý směr zastávali etnografové, zejména ti pracující v muzeu. Lidový dům a lidové stavitelství chápali jako jednu složku lidové kultury, z hlediska muzejního jako sbírkový předmět (lit. 003: J.Štika – J. Langer, str.13/změněn slovosled, kráceno).

Deklarace o muzeích v přírodě

Deklarace o muzeích v přírodě z roku 1957, která je výsledkem této diskuse, moudře a prozíravě usměrnila tendence v této oblasti. Stanovila, co patří a nepatří do muzea v přírodě, vyslovil se k tak zvanému oživování muzea i k otázce kopií a rekonstrukcí, odsoudila komerčnost i kýč (lit. 003: J.Štika – J. Langer, str.13).

Rozšíření muzeí v přírodě – severní a jižní Evropa

Není náhodou, že směrem na sever muzeí v přírodě výrazně přibývá a že na jihu Evropy jich téměř není. Jakoby existoval jakási nepřímá úměra: čím řidší osídlení, tím hustější síť skansenů. Vždyť ve Skandinávii jich dnes napočteme na 1700 a na ostatní Evropu jich zbývá jen 300 muzeí v přírodě.

Vysvětlení je prosté: na jihu se stavělo především z kamení a hlíny a takové stavby se – na rozdíl od dřevěných staveb evropského severu – těžko přenášejí. Navíc se uchovaly až do našeho věku v dobrém stavu a často se mění v památkové objekty chráněné na místě nebo v celé rezervace.

Ekomuzea – ochrana staveb, krajiny i hospodaření

Právě v tomto prostředí vzniká nový perspektivní typ muzeí v přírodě, tzv. ekomuzea. Tato muzea ochraňují původní krajinu včetně původních obydlí, která taktéž zůstávají v původní tradiční podobě, a jejich obyvatelé vykonávají obvyklé tradiční práce (lit. 003: J.Štika – J. Langer, str.16).

Literatura a odkazy:

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *