Konzervace a bílení srubu – povrchová úprava roubených stěn

Historické stavby byly často opatřovány vnějším a vnitřním vápenným nátěrem, někdy v kombinaci s dalšími vrstvami povrchové úpravy. Vápenný nátěr plnil účelovou i estetickou funkci.

Bílení stěn vápenným nátěrem

Mezi nejstarší a zdaleka nejčastější povrchovou úpravu staveb přitom náleželo bílení vápenným nátěrem. Vápenný nátěr plnící též konzervační funkci dřeva mohl být nanášen z vnější strany přímo na roubení nebo na vrstvu hliněné mazaniny, později též na lícovou vrstvu omítky.

Ochranná a hygienická funkce

Vedle ochranné a hygienické funkce vápenného nátěru bylo zejména u domových interiérů pravidelně nejčastěji před svátky opakované bílení vápnem podmíněno rovněž snahou po čistotě vzhledu nepochybně zvyšující kvalitu bydlení.

Esteická funkce nátěru

Povrchová úprava u roubených stěn venkovských domů souvisela v neposlední řadě rovněž s požadovaným vnějším výrazem s určitým časovým odstupem odrážecím vliv slohové architektury. Nezanedbatelná tedy byla i estetická funkce nátěru a snaha po určité reprezentaci i zděném výrazu stavby, kterému se obílená stavba dojmově přiblížila.

Hliněná mazamina

Vedle bílení je pro srubové stavby místně charakteristické rovněž nanášení hliněné mazaniny. Úvedená stavební úprava souvisí se zlepšením protipožární odolnosti a tepelně-izolační schopnosti.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Srubové stavby – ochranné a konzervační prostředky © Martin Čerňanský