Topeniště v domě – ohniště, pec, kamna a sporák

Zařízení sloužící k oteplování příbytku a přípravě pokrmů. Základními druhy tradičního topeniště jsou:

  • kamna
  • sporák

Odvod kouře zajišťoval kouřovod, provedený jako:

  • dymník a posléze
  • komín

Historický vývoj

Od starší doby hradištní až do středověku bylo v obydlí většinou jedno z topenišť, situované uprostřed, u stěn nebo v rohu místnosti. Ve středověku se už ustálilo budování pece uvnitř domu, a to v rohu jizby u stěny mezi jizbou a vstupní síní.

V období 13. až 15. století se objevuje u pece předpecí, jehož přeměnou v ohniště vzniká topeniště, u něhož se ohniště a pec spojují v jeden celek (dvojtopenišťový dům).

Významnou změnou v charakteru topeniště bylo zavedení oteplovacích kamen do rolnických světnic, k němuž docházelo pod městským vlivem od 16. století, ve východněji položených krajích většinou až v 18. a zejména v 19. století.

Nejmladším druhem tradičního topeniště je sporák s uzavřeným ohněm, opatřený plotnou k vaření (ve středních Čechách převažují sporáky ve světnicích po roce 1850). Jednotlivé druhy topeniště se u nás vyskytují v různých kombinacích a vývojových stupních (V. Frolec, str. 233).

Poznámky a citace:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.