Sgrafito jako povrchová úprava stavby

Rýsovaná technika (malba), zdobně škrábaná omítka k plošné výzdobě hlavně vnějších stěn renesanční a novorenesanční architektury. Ve venkovském prostředí se objevuje ojediněle u neslohových staveb z 2. poloviny 16. a z počátku 17. století (např. špýchary, vinohradnické stavby) (lit. 016: J. Vařeka, str. 194/kráceno).

Lidové sgrafito

Lidové sgrafito se uplatnilo na vnitřních i vnějších stěnách hrázděné konstrukce (např. Loketsko), u žuder a na domových stěnách v bývalém německém jazykovém ostrůvku u Vyškova a na Břeclavsku, kde se zdobily hospodářské budovy (především stáje) nebo jejich části. Uvnitř se zdobilo hlavně ohniště a přilehlé stěny (jižní část moravsko-slovenského pomezí). Čáry, vlnovky, voluty atd. se vytvářely v mokré omítce buď prsty, nebo jednoduchým hřebenový nástrojem. Lidové sgrafito je známo také ze Saska, Maďarska, Polska, Ukrajiny a odjinud (lit. 016: J. Vařeka, str. 194).

Autor hesla Sgrafito z publikace Lidová architektura. Encyklopedie © Václav Frolec, Josef Vařeka

doplnit foto: Pavlov, Krnín