Bílení stěn – povrchová úprava exteriéru a interiéru stavby vápenným nátěrem (hašené vápno)

Bílení stěn je úprava stavby hašeným vápnem. Bílilo se pravidelně jednou až dvakrát v roce (nejčastěji na velikonoce, před poutí nebo před posvícením) a příležitostně (před svatbou). Obecně se uplatňovalo na vnitřních stěnách domu. U zděných staveb se bílily celé plochy zdí, u roubených často jen některá místa (spáry mezi trámy, prostor kolem oken a dveře, čela zkřížených trámů na rozích srubu) (V. Frolec, str. 18).

Koncept rozšiřujícího textu:

Vedle estetické funkce znamenající odstranění tmavších míst (např. od kouře v místě nebo nad místem přikládání do pece či kamen), mastných skvrn (od par stoupajících při přípravě pokrmů) nebo viditelných vlhkostních map je nezanedbatelnou rovněž dezinfekční (antibakteriální) funkce bílení vápnem. Z uvedeného důvodu je vápenný nátěr používán i v prostorách hospodářského charakteru, tj. na bílení sklepa nebo chléva. V případě dřeva zároveň plní funkci konzervační.

Vedle vnitřních stěn se povrchová úprava bílením uplaťňuje rovněž na vnějších stěnách objektů (domů, vjezdových bran, hospodářských staveb atd.). Opakovaným bílením získávají kamenicky opracované prvky nebo kusové stavivo měkčí obrys bez ostrých hran, které jsou otupeny řadou přes sebe nanesených vápenných vrstev.

Pro vápenný nátěr, resp. nátěr vápenným „mlékem“, se užívá rovněž výrazu pačok, odtud též pačokování.

Literatura a odkazy:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *