Střešní krytina spalná a nespalná, pokládaná na laťování nebo bednění, typy střešních krytin
Střešní krytina je ochranná vrstva střešní konstrukce, zpravidla krovu, různě kladená a spojovaná, chránící stavbu před povětrnostními vlivy (déšť, sníh apod.) a izolující ji také tepelně a zvukově, především pak podkrovní prostor.
Dělení střešní krytiny
Podle materiálu a vlastností rozdělujeme střešní krytinu na
- spalnou a nasákavou
Mezi spalnou krytinu náleží došková krytina – došky ze slámy nebo rákosu a šindelová krytina – šindele ze dřeva. Na primitivních pastýřských, hlídačských, dřevorubeckých a jiných stavbách se používala jako krytina i kůra stromů, větve, tráva. V nížinných oblastech byly obecně převažující krytinou slaměné došky, v oblastech horských nebo u významných staveb šindel.
- nespalnou a nenasákavou (více či méně)
Nespalnou krytinu představuje pálená krytina – keramické tašky z pálené hlíny (bobrovky, drážkovky, prejzy) a břidlicová krytina – břidlice z kamene. Z mladších a často náhradních krytin se na venkovských stavbách uplatnila především eternitová krytina z vlákonocementových šablon a místy ve směru střešního sklonu kladené široké pásy lepenky, případně plechu. Použití plechové krytiny je časté rovněž na stavbách kaplí, případně jen luceren.
Některé druhy krytiny se kladou na laťování krovu (tašky), jiné na bedněný podklad (břidlice). Tvrdá krytina proniká do lidového stavitelství až v 19. století
Krytina patří k integrujícím složkách architektonického výrazu. V lidové architektuře je jedním z prvků regionálních zvláštností. (V. Frolec, str. 108-109/upraveno včetně slovosledu, doplněno o text kurzívou).
Tvrdá krytina
Nehořlavá krytina buď z přírodních materiálů (kamenná krytina, břidlice), nebo vyrobená z hlíny či jiného materiálu (pálená taška, prejzy, vláknocementové šablony) (V. Frolec, str. 236/upraveno).
Skřidlice
1. Břidlice.
2. Na jihovýchodní Moravě střešní taška (V. Frolec, str. 199).
Šár
(nářečně)
Řada šindelů, došků, tašek nebo cihel (V. Frolec, str. 221).
Literatura a odkazy:
FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.