Eternit nebo vláknocement, azbestocement nebo osinkocement – střešní šablony a desky

Střešní krytina vyrobená z vláknocementu, tj. cementu ztuženého vláknitým pojivem. Na vlákna byl zprvu používán azbest (česky též osinek), proto se nazývá též azbestocementem nebo osinkocementem. Známější je však pod obchodním názvem eternit, pod kterým byl tento materiál rovněž registrován.

V současnosti se s eternitem setkáme nejčastěji ve formě čtvercových šablon nebo vlnitých desek na střechách staveb, kde slouží zpravidla jako náhradní krytina za dožilou krytinu doškovou, šindelovou nebo pálenou. Název pochází z latinského „aeternitas“, tj. věčnost, třebaže i tato krytina má omezenou životnost.

V případě azbestových vláken je dokonce zdraví škodlivá, pokud je s krytinou neodborně manipulováno. Zvláště rizikové je čištění kartáčováním, při kterém dochází k uvolnění vláken. Při výměně krytiny je nezbytná její ekologická likvidace. Od konce 20. století je již vyráběna obdobná krytina bez azbestových vláken (MaČe).

Azbestocementová břidlice

Novější druh poměrně lehké a ohnivzdorné krytiny, továrně vyráběné. Připevňuje se převážně na bednění pozinkovanými hřeby, mezi sebou se spojuje sponami. Jednotlivé šablony se překrývají o 5 až 7 cm. Hřebeny a nároží se kryjí hřebenáči. Používá se po celém území našeho státu, častá je zejména na jižním Slovensku. (V. Frolec, str. 14).

Eternit

Krytinové desky vyráběné z vláknocementu (azbestocementová břidlice). V lidovém stavitelství se eternit používá jako krytina od konce 19. století (V. Frolec, str. 55).

Literatura a odkazy k tématu:

FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.

ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.