Doba bronzová – únětická, mohylová a knovízká kultura

Mladší a starší dobou bronzovou nazýváme období trvající u nás orientačně od 2. tisíciletí do 8. století př.n.l. Důležitým mezníkem je používání bronzových nástrojů a s tímto související zdokonalení obdělávání půdy.

Objev bronzu a starověké civilizace

Výroba bronzu odléváním z mědi a cínu se rozšířila do oblasti střední Evropy z Blízkého východu a Středomoří, obývaných řadou vyspělých starověkých kultur. Z těchto důvodů bývá i doba bronzová u nás zařazena do období starověku, přestože jindy je tento výraz spjat pouze s obdobím vzniku a rozvoje prvních civilizací ve výše uvedených oblastech. Časově je starověk vymezen pozdní dobou kamennou (znalost písma) a počátkem středověkého období (stěhování národů a rozpad římské říše).

Zbraně a nástroje, řemesla a obchod

Bronz jako materiál trvanlivější a pevnější než kámen znamená nejen výrobu nových zbraní, ale rovněž nástrojů. Kovové nástroje usnadňují a urychlují osídlovací proces (kácení stromů), výstavbu obydlí i obhospodařování půdy. Zároveň jsou s jeho výrobou spjata rukodělná řemesla (kovotepectví, slévačství) i směnný obchod.

Únětická a mohylová kultura

Starší dobu bronzovou u nás charakterizuje únětická kultura, pronikající i do oblastí bez dosavadního trvalého osídlení. Střední dobu bronzovou zastupuje mohylová kultura, pojmenovaná podle mohyl stavěných nad hroby.

Knovízká, velatická a lužická kultura

V období mladší doby bronzové se na našem území vyskytuje řada dalších archeologických kultur, vyznačujících se odlišnými způsoby pohřbívání. Mezi tyto kultury pojmenovávané zpravidla podle míst nalezišť náleží kultura knovízká (žárové hroby i kostrové pohřbívání), milavečská, velatická a kultura lužická (pohřbívání spalováním a zakopáváním popele v urnách do posvátných polí, též tzv. lid popelnicových polí).

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Doba bronzová – únětická, mohylová a knovízká kultura © Martin Čerňanský

Přejít nahoru