HISTORICKÉ PROSTŘEDÍ VESNICE

Stavební fond - obecní stavby, domy a drobné stavby

Naše vesnická sídla můžeme ze stavebně-historického hlediska charakterizovat několika určujícími znaky, odrážejícími historický vývoj osídlení a dějiny architektury na vesnici. Mezi základní znaky našich historických vesnic náleží zejména:

3.1. Dlouhý stavebně-historický vývoj vesnice
3.2. Uplatnění významné stavební dominanty
3.3. Historický stavební fond tradičních forem
3.4. Rozvinutá sociální diferenciace zástavby
3.5. Drobné stavby v krajině i ve vesnici
3.6. Historická komunikační síť

3.1. Dlouhý stavebně-historický vývoj vesnice

Značný počet našich vesnic se vyznačuje velmi starou půdorysnou strukturou středověkého původu, které často předcházelo starší osídlení dané lokality. Vzájemná odlišnost jednotlivých půdorysných typů vesnic je proto určována nejen přírodním prostředím a místními klimatickými podmínkami, ale rovněž dobou založení sídelního útvaru. Dlouhým stavebně-historickým vývojem prošla rovněž samotná zástavba vesnice, vyhraňující se v období novověku do tradičních regionálních forem lidové architektury nadále podmíněných dostupným materiálem i konstrukčními možnostmi doby. Neméně důležité bylo rovněž dlouhé a intenzivní působení člověka v prostředí, jehož výslednicí je tzv. paměť krajiny, která je rovna bohatství kulturních hodnot a dějinných událostí odehrávajících se v daném čase a prostoru po celou dobu jeho osídlení v průběhu několika staletí.

3.2. Uplatnění významné stavební dominanty

Pro většinu historických vesnic na území Čech, Moravy a Slezska je příznačná existence a dominantní kompoziční uplatnění významné stavební památky. Jedná se zpravidla o cíkrevní nebo vrchnostenskou stavbu důležitou jak z hlediska historie obce, tak z pohledu architektonických dějin na osídlení konkrétní lokality. V naprosté většině případů se totiž jedná o velmi hodnotnou a nejstarší hmotně (fyzicky) dochovanou stavbu v obci, jejíž přínos pro neopakovatelný obraz vesnice v krajině je naprosto nezastupitelný. Touto stavbou může být například středověká gotická tvrz, původem románský nebo gotický kostel po časté barokní nebo pozdější přestavbě, renesanční nebo barokní zámek, panský hospodářský dvůr a řada dalších staveb zasluhujících nejvyšší stupeň památkové ochrany. Neméně časté již od doby původního založení historické vesnice v chráněné poloze je dominantní uplatnění přírodního útvaru (vyvýšenina, skála, ostroh), případně uplatnění krajinné a stavební dominanty současně (kostel na návrší).

3.3. Historický stavební fond tradičních forem

Vesnická sídla charakterizuje poměrně jednotná hladina zástavby, ve které všechny tradiční obytné a hospodářské stavby jsou nejvýše (jedno)patrového uspořádání. Současně se veškerá nízkopodlažní zástavba vyznačuje podobnými architektonickými formami (protáhlý půdorys obdélníkového tvaru, strmý sklon střešních rovin v rozsahu 35-45 stupňů atd.). Historický stavební fond včetně parcelace (rozdělení pozemkové držby) odrážející přírodní podmínky, konfiguraci terénu i sociální rozvrstvení obyvatelstva je nadále početně i výrazově naprosto převažující v obraze naší venkovské krajiny a má zcela určující význam pro tvářnost a identitu našeho venkovského prostředí.

3.4. Sociální diferenciace vesnické zástavby

Sociální rozdíly na vsi se odrážejí nejen v samotné urbanistické struktuře sídla a půdorysném i výškovém uspořádání staveb. Odlišné je rovněž provedení a míra výzdoby jednotlivých průčelí, s důrazem na opticky nejvíce exponované plochy. Svým celkovým vzhledem a často i polohou se od ostatních staveb odlišovaly zejména stavby sloužící nejen obytné funkci, ale i funkci administrativně správní (dům a současně úřad představitele obce a zástupce vrchnosti - rychta nebo fojtství, dům a současně úřad představitele církve - fara atd.). a stavby sloužící vedle bydlení rovněž výrobní funkci (mlýn sloužící zároveň jako obydlí mlynáře atd.). Uvedené stavby se často vyznačují patrovým uspořádáním a valbovou nebo mansardovou střechou, a to i v prostředí vesnic charakterizovaných přízemní zástavbou s obvyklými střechami sedlového tvaru. Velké rozdíly ovšem existovaly také u staveb sloužící primárně k bydlení, od velkých usedlostí bohatých sedláků vyznačujících se patrovými domy, rozměrnými hospodářskými stavbami a rozlehlými výměrami polností přes obydlí rolníků a chalupníků (domkářů) s přízemními stavbami malých rozměrů a jen minimálními nároky na velikost parcel až po obydlí bezzemků a chudiny žijících v nouzových obydlích.

3.5. Drobné stavby v krajině i ve vesnici

Nedílnou součástí naší kulturní krajiny i zastavěného území jsou drobné sakrální stavby (kapličky, boží muka, křížky apod.), vypovídající o duchovní orientaci založené na křesťanských základech. Dalšími stavbami v krajině i vesnicích jsou drobné technické stavby, sloužící komunikaci (milníky, lávky, venkovní schodiště apod.) nebo doprovázející výrobní či vodohospodářské činnosti (zpevněné vodní náhony, studánky apod.). Mezi drobné stavby můžeme zařadit rovněž umělecky zpracované sochy nebo sousoší (světců apod.) a pomníky (pomníky padlým I. a II. světové války, obětem neštěstí nebo přírodních živlů atd.). V intravilánu vesnických sídel se drobné stavby často nacházejí na veřejných prostranstvích (náves) nebo v blízkosti významných staveb (kostel, zámek). Ve volné nezastavěné krajině (extravilánu) nalezneme drobné stavby obvykle v místě křížení historických cest nebo na místě významné historické události. Drobné netechnické stavby bývají často doprovázeny vzrostlými stromy vysázenými po obvodě.

3.6.Historická komunikační síť

Vyjma nejvýše položených horských oblastí je převážná část našeho sídelního území charakterizována vysokou hustotou vesnických lokalit. Vedle soustředěných nebo rozptýlených forem sídelních útvarů (vesnic) je v osídlení našeho venkova zastoupena rovněž řada samostatně stojících staveb nebo jejich souborů (mlýny, hamry, zájezdní hostince, poutní kostely atd.). Právě hustota osídlení měla společně s nutností obhospodařování rozsáhlých pozemků za následek postupný rozvoj komunikační sítě i mimo staré obchodní a poutní cesty. Budování dlážděním zpevněných komunikací pro těžké vozy předcházejí nezpevněné cesty s prašným povrchem. Rozvinutá komunikační síť zajišťuje tedy nejen snadnou prostupnost krajiny a obslužnost jednotlivých lokalit, ale slouží rovněž účelnému propojení usedlostí s obhospodařovanými pozemky i veřejným prostranstvím.

Autor textu a fotodokumentace k historickému prostředí vesnice © Martin Čerňanský

---

---

Aktuální články

Chmel a chmelnice >>>

7.12.2011 Chmelařství je odvětví zabývající se pěstováním chmele, který náleží k velmi starým kulturním plodinám. S pěstováním chmele souvisí rovněž ...

Seníky a luční hospodářství >>>

25.11.2011 Seníky slouží pro uskladnění sena a obvykle se jedná o drobné stavby jednoduchého řešení. Seníky stávaly zpravidla po delší nebo kratší období na lukách, přičemž mohly být ...

Rybníky a rybníkářství >>>

16.11.2011 Rybníkářstvím označujeme hospodářské odvětví, jehož hlavní náplní je zakládání rybníků. S tímto souvisí i chov sladkovodních ryb a jejich výlov. Chovu ryb v umělých ...