VRCHOLNÝ NOVOVĚK

Osídlení v době barokního slohu

Vrcholný novověk je vymezen dobou od počátku 17. století do závěru 18. století, nazývanou barokní období.

Vrcholný novověk: Třicetiletá válka a pobělohorská šlechta • Řemeslná výroba, manufaktury a velkovýroba

Třicetiletá válka a pobělohorská šlechta

Třicetiletá válka výrazně poznamenala život v našich zemích. Vlivem válečných útrap i emigrace došlo k výraznému snížení počtu obyvatel (v Čechách téměř o polovinu, na Moravě o třetinu) a ke značnému zničení nebo úplnému zániku nemovitostí. V Čechách zůstalo pustých 20% poddanské půdy a na Moravě dokonce čtvrtina. Pobělohorská šlechta si na venkově začíná budovat letní sídla (zámečky) ze zdrojů pocházejících zejména z výnosů velkostatků, využívajících zejména práci poddaných. Prosperují i statky sedláků zásobujících především místní trhy. Současně s tímto dochází k podstatnému zrychlení v minulých dobách započaté sociální diferenciace obyvatelstva. Ta se nebývale odráží především v samotné stavební struktuře sídla, odpovídající bydlení jednotlivých vrstev. Žijí zde bohatí sedláci vlastnící velké usedlosti i rozlehlé výměry polností a také drobní vlastníci, tzv. domkáři nebo chalupníci. Jejich výměry polností jsou podstatně menší a skromnějších rozměrů je i dům a hospodářské stavby. Nemalé zastoupení měla rovněž nemajetná chudina a bezzemci. Na vesnici žijí také příslušníci svobodných a privilegovaných povolání, jako jsou mlynáři a kováři. V období barokního slohu vrcholí na venkově dřevěná výstavba.

Řemeslná výroba, manufaktury a velkovýroba

Počínaje 17. stoletím se v hospodářské sféře začíná uplaťnovat nový druh výroby – manufaktury, jejichž počátek spadá již do poloviny století předcházejícího. Z počátku navazuje manufakturní výroba především na venkovská domácká řemesla (stojící mimo cechovní struktury) a je zakládána hlavně v podhorských oblastech. Nejdříve se proto manufakturní způsob výroby plně prosadil v plátenictví (faktorský systém) a velmi úspěšné se stalo i sklářství (český křišťál). Po ukončení sedmileté války (1756-1763) došlo k výraznému útlumu v nabídce potravin. Na vině byla především vysoká kontribuční zatíženost poddanských usedlostí, dosahující až 40%. Bylo tedy nezbytné reformovat stávající ekonomický systém, založený do té doby na převaze zemědělské produkce i poddanské závislosti. Částečné řešení představovalo rozparcelování neefektivních vrchnostenských dvorů mezi poddané, doprovázené zakládáním nových vesnic – tzv. raabizační vesnice.

Po ztrátě Slezska se začíná prosazovat nová manufakturní a živnostenská politika státu. Nebývalý rozvoj manufaktur ve 2. polovině 18. století znamená pozvolný zánik malých výrobců, a to i v zemědělské výrobě. Naše země zaujímají postavení s rozvinutou velkovýrobou, zejména plátenickou. Se vznikem nových podniků souvisí v průběhu 18. a 19. století i zakládání nových vesnic. Oproti vesnicím středověkého původu jsou snadno odlišitelné méně velkolepým půdorysem a větším stupněm typovosti domů, které však svoji formou nadále plně korespondují se staršími stavbami.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Vrcholní novověk © Martin Čerňanský

SEZNAM ODBORNÉ I NAUČNÉ LITERATURY A REJSTŘÍK AUTORŮ

Aktuální články

Chmel a chmelnice >>>

7.12.2011 Chmelařství je odvětví zabývající se pěstováním chmele, který náleží k velmi starým kulturním plodinám. S pěstováním chmele souvisí rovněž ...

Seníky a luční hospodářství >>>

25.11.2011 Seníky slouží pro uskladnění sena a obvykle se jedná o drobné stavby jednoduchého řešení. Seníky stávaly zpravidla po delší nebo kratší období na lukách, přičemž mohly být ...

Rybníky a rybníkářství >>>

16.11.2011 Rybníkářstvím označujeme hospodářské odvětví, jehož hlavní náplní je zakládání rybníků. S tímto souvisí i chov sladkovodních ryb a jejich výlov. Chovu ryb v umělých ...