ARCHITEKTONICKÉ SLOHY

Středověk, novověk a moderní dějiny

Lidovou architekturu je třeba vždy chápat ve vztahu k tzv. velké (vysoké, monumentální, reprezentační, slohové, oficiální) architektuře a vnímat ji jako součást celkového stavebního vývoje. Zpětně se navíc ukazuje, že pochopení půdorysné i prostorové skladby např. jednotlivých typů městských domů se stává podstatně snazší při paralelním studiu s domem vesnickým, který vykazuje obdobné a přitom jednodušší, tzn. snáze pochopitelné vazby základních skladebných prvků. Velký význam získávají v této souvislosti i poznatky o venkovské tradici vysoké dřevěné obytné místnosti - jizby, která zřejmě patřila k vybavení středověkých staveb i v jiných vrstvách společnosti (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Obsah: Románský sloh a gotika • Renesance • Baroko • Klasicismus • Historismus (historizující slohy) •

Pro možnost poznání středověkých stavebních zvyklostí byl důležitý i konzervatizmus venkovského stavebního prostředí, který se projevoval především v uchovávání, resp. reprodukování vyhovujících konstrukcí na stavebních typech, jež nebylo potřeba měnit. Dokazuje to zejména případ sýpek a jiných dřevohliněných konstrukcí, které svým stavebním zpracováním vypovídají o způsobech protipožární a tepelné ochrany dřevěných staveb ve středověku, a tudíž nám i umožňují správně interpretovat jejich někdy zcela fragmentárně dochované zbytky. Inspirativní ale mohou být poznatky z dřevěného vesnického stavitelství třeba i pro pochopení významných středověkých tvaroslovných prvků: např. bez paralelního studia venkovských staveb se nedá pochopit, že profilace nejpočetnějších gotických architektonických článků tesaných z kamene - tedy jednoduchých portálů, oken a podpěrných pilířů, které mají na lícových hranách vesměs okosení s charakteristickými výběhy, evidentně pochází ze základního tesařského zpracování obdobných prvků dřevěných. Plyne to z logiky postupu, protože tvar tím způsobem přechází z materiálu měkčího, běžnějšího a dříve používaného, na kterém se tvarosloví vyvinulo a ustálilo, na materiál trvanlivější a náročnější na zpracování (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

NOVOVĚK

Renesance

Počínaje renesancí či spíše až barokem se situace vztahu slohové a vesnické stavební tvorby mění: lidová architektura se stává "odrazem" inovací přicházejících z jiného prostředí. Tyto inovace však měly vlastně až do 20.století jen velmi malý a postupný vliv na základní půdorysné uspořádání tradičního vesnického domu, což dokládá sílu především typologických principů středověkého původu. Tuto skutečnost ilustruje např. epizoda postupu tzv. sklářského domu od renesační italské vily přes barokní faru až k domům severočeských sklářských výrobců a obchodníků - tedy až k nejbohatším vesničanům, ale nikoli k sedlákům, pro které zůstala typologická bariéra, daná tradičním zemědělským hospodářstvím, nadále nepřekonatelná (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Baroko

Zvlášť výrazně inspirovala vnější podobu vesnických staveb barokní architektura, zejména její tvarosloví a obrysy reprezentativních štítů, ale také snaha o symetrická řešení dílčích úseků nebo celých průčelí. Barokní prvky se přenášely už na dřevěné stavby v 18. století, avšak k jejich hlavnímu uplatnění došlo až při rozvoji zděného stavitelství v 19. století. Mezičlánek pro přenášení zvyklostí ze slohové architektury vždy tvořily panské budovy - kromě zámků zejména hospodářské dvory a rovněž i fary, které svou přítomností na venkově a účastí školených stavitelů na jejich projektech a realizaci plnily funkci výzvy a inspiračního zdroje k inovacím (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

MODERNÍ DĚJINY

Klasicismus

Na nově objevovaném dokumentačním materiálu - původních stavebních plánech pro vesnické domy z 1. poloviny 19. i závěru 18. století, tzn. vlastně ze "zlatého věku" našeho tradičního vesnického stavitelství - nejlépe vidíme neotřesitelnost tradičního zemědělského typologického řešení. Tyto projekty, přestože byly stále více dílem školených stavitelů, vzdělávaných výhradně z pozic technického stavitelství a monumentální slohové architektury, se nijak neodlišují od dosavadních tradic vesnických staveb. Přinášejí sice dílčí inovace v oblasti otopného zařízení a hlavně v administrativně vynucovaném přechodu na "nespalnou", tzn. především zděnou architekturu, avšak tyto inovace byly aplikovány na tradiční půdorysná i prostorová schémata: nová architektura měla tudíž vůči staré v zásadě spojitý, kontextuální vztah (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

SEZNAM ODBORNÉ I NAUČNÉ LITERATURY A REJSTŘÍK AUTORŮ

Aktuální články

Chmel a chmelnice >>>

7.12.2011 Chmelařství je odvětví zabývající se pěstováním chmele, který náleží k velmi starým kulturním plodinám. S pěstováním chmele souvisí rovněž ...

Seníky a luční hospodářství >>>

25.11.2011 Seníky slouží pro uskladnění sena a obvykle se jedná o drobné stavby jednoduchého řešení. Seníky stávaly zpravidla po delší nebo kratší období na lukách, přičemž mohly být ...

Rybníky a rybníkářství >>>

16.11.2011 Rybníkářstvím označujeme hospodářské odvětví, jehož hlavní náplní je zakládání rybníků. S tímto souvisí i chov sladkovodních ryb a jejich výlov. Chovu ryb v umělých ...