STABILNÍ KATASTR NEMOVITOSTÍ

Mapy katastru a nahlížení on-line

Nejznámější a pro poznání historické zástavby vesnice nejdůležitější je tzv. stabilní katastr nemovitostí, pořízený pro naše území během 2. čtvrtiny 19.století. Písemné materiály katastru nejsou publikovány, takže zájemci je mohou studovat výhradně v originále (dříve Státní ústřední archiv v Praze pro Čechy a Moravský zemský archiv v Brně pro Moravu a Slezsko). Spis každé obce začíná protokolem stavebních parcel včetně uvedení popisného čísla domu, resp. usedlosti (lit. 011: J. Škabrada, str. stránka bude doplněna).

Výrazným počinem v oblasti starého mapování je možno prohlížení archiválií Ústředního archívu zeměměřictví a katastru prostřednictvím on-line internetové aplikace na stránce :: Archivní mapy. V současné době jsou k dispozici povinné císařské otisky map stabilního katastru Čech, Moravy a Slezska v měřítku 1:2880 (pořízené v letech 1824-1843), topografické sekce 1:25 000 pocházející ze 3. vojenského mapování (pořízené v letech 1872–1953) a sbírky map a plánů pořízených do roku 1850 (MaČe).

Obsah stabilního katastru: Pozemkové mapy katastru nemovitostí • Indikační skici katastru nemovitostí •

Pozemkové mapy katastru nemovitostí

Pro získání informací o vesnické zástavbě má stabilní katastr mimořádnou důležitost tím, že jeho součástí už bylo také zhotovení dodnes dochovaných pozemkových map. Mapování bylo provedeno promyšleným a jednotným způsobem v měřítku 1:2880. Měřítko umožňuje relativně přesné zachycení jednotlivých objektů (nemovitostí) a jeho vhodnost dokládá i skutečnost, že toto mapování dalo základ všem dalším, tzv. katastrálním mapám. Všechny parcely na těchto mapách jsou označeny čísly - zvlášť stavebními (v intravilánu) a zvlášť pozemkovými, která většinou dodnes platí. Mapy stabilního katastru zachycují sídla a krajinu ve velice důležitém období před nástupem průmyslových proměn (lit. 011: J. Škabrada, str. stránka bude doplněna).

K významným přednostem map náleží také jejich barevnost, která přispívá k jejich čitelnosti, názornosti a také pozoruhodné výtvarné kvalitě. Barevně rozlišené jsou na mapách stabilního katastru také stavby (nemovitosti) - kromě karmínově položených veřejných budov (kostely, zámky, radnice) jsou objekty značeny červeně nebo žlutě. Podle instrukcí k provádění map se takto měly označovat zděné nebo dřevěné objekty, ale ukazuje se, že skutečnost byla složitější. Červená totiž označuje velké množství objektů do značné míry dřevěných a rozdíly (byť výrazně v menším počtu) lze sledovat i v opačném případě, tzn. u zděných staveb označených žlutě. Rozbor těchto případů vedl k závěru, že naplnění pokynů bylo podmíněno hledisky kvality staveb, důležitými v tehdejší době, tzn. především protipožárním zabezpečením. Stavbu sice dřevěnou, ale s důkladným zděným topeništěm a hlavně zděným komínem (což nebylo tehdy na venkově ještě příliš obvyklé), která měla navíc roubenou konstrukci stěn v izolačním hliněném omazání "hliněném kožichu" a na střeše alespoň šindelovou nebo dokonce už keramickou krytinu, bylo zřejmě žádoucí odlišit od dřevěné stavby, která měla ještě dřevohliněný komín a slaměnou krytinu. Důvěryhodná je tedy zejména barva žlutá, a mezi červeně značenými objekty je třeba počítat s určitým (někdy zřejmě i dosti značným) podílem staveb alespoň zčásti dřevěných (lit. 011: J. Škabrada, str. stránka bude doplněna).

Indikační skici katastru nemovitostí

Pro mapy stabilního katastru se rovněž dochovaly tzv. indikační skici - rukopisné, už v měřítku provedené koncepty map před jejich definitivním vyrýsováním. Indikační skici se nalézají spolu s písemným materiálem stabilního katastru rovněž ve Státním ústředním archívu v Praze a v Moravském zemském archivu v Brně (lit. 011: J. Škabrada, str. stránka bude doplněna).

Se souhlasem autora převzato z publikace
Lidové stavby.  Architektura českého venkova © Jiří Škabrada