DŮM POZDNÍHO STŘEDOVĚKU

Polodymná jizba a pec s dymníkem

Dům s polodymnou jizbou představuje přechodnou vývojovou fázi mezi dymným provozem přímo vytápěné vysoké dymné jizby a vývojově mladším nepřímým vytápěním obytného prostoru nezakouřené světnice, situované na témže místě domové dispozice. Oproti dymné jizbě s kouřem volně stoupajícím vzhůru se polodymná jizba odlišuje osazením dřevěného dymníku, sloužícího právě pro usnadnění, usměrnění a urychlení odvodu kouře z otevřeného ohniště a pece. Z tohoto důvodu byl dymník ve tvaru obráceného trychtýře zavěšen ze stropu přímo nad ústím pece, orientované z důvodu vstupu k průčelní domové stěně (MaČe).

Dům s přímo vytápěnou jizbou: Polodymná jizba - pec s dymníkem v jizbě • Konec dymného provozu a přímého vytápění jizby •

Polodymná jizba - pec s dymníkem v jizbě

Princip polodymné jizby spočívá v tom, že nad pec, která má stále ještě dymnou pozici, ale bývá ústím otočena spíše k čelní stěně, je ze stropu zavěšen dřevohliněný dymník. Dymník si můžeme v podstatě představit jako předchůdce dnešního komína, resp. pouze nedlouhé střední části komínového tělesa s trychtýřovitě rozšířeným průduchem při dolním okraji. Úkolem dymníku, odlišujícího se od mladšícho komína vedle tvaru i umístěním v rámci dispozice, je zachytit většinu vyprodukovaného dýmu dříve, než se rozptýlí po místnosti, a dopravit ho mimo její prostor - nad strop, kde dymník končí, překryt shora. Dým tedy zaplňuje prostor krovu a hledá si cestu prodyšnou krytinou, pokud tu pro něj neexistuje (třeba pod vrcholem valbové střechy) větrací prostor (lit. 011: J. Škabrada, str. AA/doplněno o text šedé barvy).

Konec dymného provozu a přímého vytápění jizby

Dosavadní poznatky nasvědčují, že dymný charakter otopného provozu se na českém venkově udržel až do třicetileté války (1618 - 1648), tedy až do raně novověkého období. V této době také mizí z písemných pramenů v Čechách pro hlavní obytnou místnosti název jizba, který ve vesnickém prostředí uspupuje směrem k východu. Zde zůstává na pomezí Moravy a Slovenska živý vlastně až do současnosti, přestože se často již jedná o obytných prostor chápaný v kontextu dále uvedených informací jako světnice (lit. 011: J. Škabrada, str. AA/upraven slovosled, doplněno o text šedé barvy).