STODOLY

Stavby pro mlácení a ukládání obilí

Objektům stodol předcházela ve funkci úložného prostoru zejména pro nevymlácené obilí a slámu sloupová konstrukce tzv. oborohu (lit.011: J.Škabrada, str.číslo stránky bude doplněno).

Od vrcholného středověku se však pro uskladnění svezeného obilí a jeho postupné mlácení (ručně, pomocí cepů) zřejmě už i ve vesnických usedlostech (dříve v šlechtických a klášterních dvorech) stále více stavěly speciální objekty - stodoly. Musely poskytnout co největší krytý úložný prostor a pevnou plochu pro mlácení - mlat. Podobně jako u středověkého vesnického domu se i u stodoly záhy ustálila trojdílná symetrická dispozice - se středním mlatem a dvěma pernami po stranách. Základ konstrukce našich nejstarších doložených stodol tvoří sloupy pro vynesení hřebenové vaznice krovu, přes kterou se zavěšovaly krokve. Obvodové "stěny" tvořila pouze nízká ohrádka pro opření konců krokví, která mohla mít vcelku libovolný půdorys. Při nízkém obvodu musel být okraj střechy zvednutý v místě vrat, která vedla na mlat. U nás pochází zatím nejstarší doklad takového stodoly z městského prostředí, odkrytý archeologickým výzkumem domu čp. 226 z likvidovaného jádra města Mostu (Jan Klápště) a datovaný do 2. poloviny 13. století. Ve stodolách takového typu byli pravděpodobně upáleni husité zajatí u Lipan, jak zmiňuje tehdejší zpráva. Tato písemná zmínka o stodolách má kupodivu starší datum než archeologické doklady vesnických stodol z našeho území. Důvodem ale může být jejich dřevěné provedení, které při povrchovém založení stavby nemusí v terénu zanechat žádné stopy (lit.011: J.Škabrada, str.číslo stránky bude doplněno).

Se středověkými stavebními tradicemi jsou zpravidla spojovány zejména tzv. polygonální stodoly, tzn. stodoly, jejichž nízká obvodová stěna, zpravidla roubená, má na koncích půdorysu víceboký tvar. Dokumentované polygonální stodoly, z jejichž kdysi bohatého výskytu (zejména na Českomoravské vrchovině) se dochovaly pouze nepatrné zbytky, měly ve starším období vysokou konstrukci krovu s hřebenovou vaznicí, většinou na čtyřech sloupech odpovídajících trojdílnému členění stavby s nízkými obvodovými zídkami a se strmými valbovými střechami. Početnější dochované mladší dřevěné stodoly z 18. století, které dnes také velmi rychle mizí, už zpravidla neměly sloupovou konstrukci, ale krovy s trojúhelníky krokví a vazných trámů na vyšších kompaktních stěnách, do jejichž výšky se již vešla celá vjezdová vrata. Technologie stavby stěn "kopírovala" místní zvyklosti - na většině území byly stodoly (přesněji jejich obvodové stěny) roubené, v severozápadní části Čech hrázděné, případně rámové (lit.011: J.Škabrada, str.číslo stránky bude doplněno).

Materiál stodol měl více než u jiných druhů staveb vliv na jejich umístění, protože jejich hořlavá konstrukce i obsah nutily k izolovanému situování za dvorem usedlosti, vlastně v zahradě, což můžeme dobře (včetně materiálové charakteristiky) sledovat na mapách stabilního katastru. Přibližování stodol a jejich zapojování do celistvější zástavby kolem dvora se běžně objevuje až od 1. poloviny 19. století s přechodem na zděnou technologii a pálenou krytinu. Nástup zděných stodol probíhal postupně, včetně přechodového článku s tzv. pilířovou konstrukcí (zděné pilíře a dřevěné výplně, zpravidla z vodorovně kladených trámů), oblíbenou právě na začátku 19. století. Na konci 1. poloviny 19. století už v novostavbách převažují (při trvající tradiční vnitřní dřevěné konstrukci) zděné stodoly, zpočátku spíše kamenné, s typickými fabionovými římsami. Ty se mohly provést i na trámových překladech vrat, ale brzy už byly stavěny stěny natolik vysoké, že se mohly klenout i vjezdy. Ve větších usedlostech byl v 19.století obvyklý půdorysný typ 3+1, na němž se k obvyklému trojdílnému jádru stodoly přidává čtvrtý díl s vraty, který spíše plní funkci kolny (lit.011: J.Škabrada, str.číslo stránky bude doplněno).

Nezbytnou součástí stodol s dřevěnými krovy byly samozřejmě také větrací otvory, které umožnili spolu se skládanou krytinu s dostatečnou propustností vzduchu (střecha mohla "dýchat") dostatečné provětrání prostoru. To bylo při skladování mnohdy ještě čerstvě přivezeného mokrého sena nutné k rychlému poklesu vlhkosti, která by nám časem znehodnotila dřevěné konstrukce. Krov stodol proto býval otevřený do přízemí a tak byla kdykoliv zajištěna snadná vizuální kontrola stavu jednotlivých dřevěných prvků , případně i keramické krytiny.

SEZNAM ODBORNÉ I NAUČNÉ LITERATURY A REJSTŘÍK AUTORŮ

Aktuální články

Chmel a chmelnice >>>

7.12.2011 Chmelařství je odvětví zabývající se pěstováním chmele, který náleží k velmi starým kulturním plodinám. S pěstováním chmele souvisí rovněž ...

Seníky a luční hospodářství >>>

25.11.2011 Seníky slouží pro uskladnění sena a obvykle se jedná o drobné stavby jednoduchého řešení. Seníky stávaly zpravidla po delší nebo kratší období na lukách, přičemž mohly být ...

Rybníky a rybníkářství >>>

16.11.2011 Rybníkářstvím označujeme hospodářské odvětví, jehož hlavní náplní je zakládání rybníků. S tímto souvisí i chov sladkovodních ryb a jejich výlov. Chovu ryb v umělých ...