DŘEVĚNÉ ZÁMKY A ZÁVORY

Zamykání a zabezpečení dveří a vrat

Zámky a závory sloužily k zajištění a pevnému zabezpečení uzavřených dveří nebo vrat. Zámkem rozumíme drobné zařízení připevněné přímo na dveřním křídle a ovládané klíčem, zatímco závorou vodorovný trámek zasouvaný do ok připevněných ke dveřím či vratům nebo do vynechaných otvorů ve zdivu (MaČe).

Typy dřevěných zámků a závor: Historické zámky a závory • Dřevěné dveřní zámky bez klik • Dřevěné bezpečnostní závory dveří a vrat •

Historické zámky a závory dveří a vrat

Nejstarší historické zámky (často včetně klíče) jsou dřevěné a bez klik, teprve později kované a posléze až opatřené klikami. Vývoj dveřních zámků přitom úzce souvisel nejen s materiálem použitým na výrobu zámku, ale rovněž se samotným mechanismem zamykání a odemykání včetně konstrukce dveřního křídla. Vedle zámků majících v nejstarší fázi podobu malé závory sloužily stejné funkci též dřevěné kladky, obrtlíky nebo závlačky (klínky). Historické závory jsou rovněž dřevěné, přičemž dřeva je užíváno rovněž na kotvící prvky nebo skyté bednění otvoru do něhož závoru zasouváme. Tepve později je užívano kovaných prvků (např. skob), do nichž je závora zhora zasouvána. Přestože základním datovacím kritériem zůstává opracování dřeva do konkrétního tvaru souvisejícího s již zmíněným zámkovým mechanismem, absolutní datování nám zpravidla neumožňuje. Kromě sociální diferenciace zástavby je pro použítí zámků i dveřních křídel charakteristický rozdílný přístup k obytným místnostem a hospodářským prostorám, z nichž dále lze některé považovat za mimořádně důležité (např. sloužící uskladnění potravin) a jiné víceméně podružného charakteru. Rovněž při použití závory mohl být na některé prostory kladený větší důraz, provazený zpravidla bytelnějším provedením nebo použitím i dvou bezpečnostních závor současně (MaČe).

Dřevěné dveřní zámky bez klik

Velmi jednoduché a starobylé, typicky vesnické byly dřevěné zámky, ve kterých se ze schránky připevněné na dveřním křídle vysouvala malá závora, ovládaná pomocí zubů jednoduchým kovaným "klíčem" s ohnutým koncem. S posledními zámky tohoto druhu se můžeme dodnes setkat především v komorách (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Dřevěné bezpečnostní závory dveří a vrat

Kromě zámků se vstupní i některé další dveře ve vesnických usedlostech zajišťovaly proti nežádoucímu vniknutí zvenčí jednoduchým a účinným způsobem - zasouvací závorou. Ta měla podobu pevného trámku, delšího než šířkový rozměr dveří. Závora se v aktivní poloze jednoduchým způsobem upevnila přes vnitřní stranu dveří ke stěně (nebo do stěny) vedle dveří. U dřevěných stěn sloužila k vodorovnému zasunutí závory svisle přibitá dřevěná oka, případně mohly být používány též dřevěné háky umožňující horní zasunutí (doslova zaháknutí) závory. Pro svislé zasunutí shora nebo dřevěné háky umožňující. Ve zděných stavbách se již při stavbě stěny vytvořily ve zdivu niky za dveřmi dvě dutiny: na jedné straně tak dlouhá, aby se do ní dala zasunout celá závora, na protější straně krátká, pouze pro zastrčení konce závory. Dutina se při zdění vypažila bedněním, které ve zdivu zůstalo. Závory se používaly u vstupních dveří do domů a někdy také v dalších prostorech, zejména v komorách. Pravidelně se vyskytují u vstupních dveří samostatných sýpek, které byly zpravidla velmi pevnými stavbami (navíc s cenným obsahem), že se mohlo předpokládat i jejich použití jako chráněného úkrytu. Závorami se rovněž zabezpečovala vrata uzavírající vjezd do hospodářského dvora a stodolová vrata, která byla ostatně průjezdná a umožňovala rovněž vjezd do prostoru dvora (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno/doplněna poslední věta).

Autor prvních dvou odstavců a fotodokumentace ke kapitole
Zámky a závory dveří a vrat © Martin Čerňanský