TRÁMOVÉ STROPY A PODHLED

Konstrukce typlových a trámových stropů

Rostoucí požadavky na požární odolnost dřevěné konstrukce trámového stropu se vyznačují prováděním jeho polospalných a "nespalných" variant. Jejich principem je částečné nebo úplné zakrytí nosných trámů stropu. Kromě shora ukládaného násypu k tomu dochází právě zakrytím lícové strany stropu mazaninou a později podhledem, prováděným rovněž u tzv. typlových stropů regionálního uplatnění. Základním datovacím kritériém trámových stropů s omítanými nebo omazanými podhledy se vedle skryté konstrukce stává návaznost podhledu na svislé stěny (fabionové náběhy) a vnější povrchová úprava (výzdoba štukovými zrcadly apod.) (MaČe).

Konstrukce stropů: • Typlové stropy omazané nebo omítané • Trámové stropy s omazaným nebo omítaným podhledem •

Typlové stropy omítané a omazané

Povalové stropy, resp. jejich obdobná varianta, se ve vesnickém stavitelství objevily ještě jednou, v závěru 18. a v 19. století, už jako polospalný strop s omítaným nebo omazaným povrchem, převzatý z oficiálního stavitelství. Konstrukci těchto stropů tvořily namísto povalů hraněné trámy nebo trámky, kladené na sraz (přímo vedle sebe), na spodní straně s kolíčky pro mazaninu nebo s rákosem pro omítku. Užívaly se zejména v jižních Čechách, kde se jim říkalo (a dosud říká) "typlové" stropy. Název pochází zřejmě z německého Diebel - kolík nebo hmoždinka, což současně naznačuje, že se sousedící trámy těchto stropů propojovaly do tuhého deskového útvaru pomocí dřevěných kolíků (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Trámové stropy s omazaným a omítaným podhledem

Trámové stropy s deskovými záklopy se podobně jako starší a jednodušší typy se záklopy z povalů či tenčích tyčí užívaly až do 19. století, avšak již od 18. století, počínaje náročnějšími stavbami, byly vytlačovány variantami trámových stropů, které vycházely vstříc postupně stále přísnějším protipožárním předpisům. Ty si samozřejmě nedělaly iluze o nosné podstatě konstrukce, která byla nadále trámová, ale předepisovaly alespoň její úplné nebo částečné zakrytí odolnějším, nespalným pokryvem. Užívala se k tomu zejména tyčovina, omotaná slaměnými povřísly, na kterých se udržela hliněná mazanina s případnou lícovou omítanou vrstvou. Takto provedený mohl být např. pouze záklop na stále ještě pohledových trámech, což byla dosti typická konstrukce v dřevěných i zděných stavbách na začátku 19. století (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Omítaná úprava se mohla provést i jako podhled na spodním líci trámů, čímž stavebníci navazovali na zvyklosti oficiálního barokního stavitelství a respektovali zvýšené nároky protipožárních předpisů. Obvyklá úprava podhledu obytné místnosti v 1. polovině 19. století (s omazávkou či omítkou, pro kterou se ale používal spíše podklad z rákosu) měla fabionové okraje s odstupněním, případně i různě tvarovaná štuková zrcadla. Tyto podhledy se mohly samozřejmě provádět i dodatečně na starší podhledový strop. Stropy s dvojím nezávislým systémem trámů (pro podhled a horní podlahu), typické zejména pro městské domy ve 2. polovině 19. století, se na vesnici užívaly jen málo (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).