ŠINDEL

Šindelová krytina střech ze dřeva

Šindele představují klínovitě tvarovaná prkénka nevelkých rozměrů, která slouží k pokládání dřevěné střešní krytiny. Jedná se o skládanou krytinu složenou z jednotlivých prvků, které díky svým rozměrům umožňují vyskládání i složitějších tvarů střech včetně nároží, úžlabí, vikýřů, kabřinců apod. Šindelová krytina je poměrně lehká, avšak v důsledku použití dřeva velmi snadno hořlavá. Dřevěný šindel rovněž velmi špatně odolává vlhkosti opakovaných dešťových srážek a proto je vhodný k použití na střechách s dostatečně strmým sklonem střešních rovin, ze nichž stačí dešťová voda snadno a rychle odtéci (MaČe).

Šindelová krytina: Použití šindele na střechách staveb • Rozměry a pokládání šindelové krytiny • Štípaný dřevěný šindel • Řezaný dřevěný šindel •

Použití šindele na střechách staveb

Šindele na střešní krytinu bylo používáno především v lesnatých horských a podhorských oblastech (Beskydy, Šumava atd.), kde doprovází zejména starší roubenou konstrukci zdejších staveb. Postupně proniká šindelová krytina i do níže položených oblastí s převahou obilnářské produkce, kde oproti převažujícím doškům představuje kvalitnější a trvanlivější krytinu. Z důvodu celkové náročnosti však zde nachází uplatnění pouze na významnějších církevních a panských stavbách. Šindelem bývají v nížinných oblastech zastřešeny zejména kaple, kostely a zvonice nebo fary. Později je šindelová krytina u těchto staveb často nahrazena některou z mladších nespalných krytin a postupně mizí i z horských a podhorských oblastí. U běžných staveb jsou v některých regionech šindele často překryty břidlicí, vláknocementovými šablonami nebo pásy lepenky. Oproti minulosti je tak uplatnění šindelové krytiny v obraze dnešní vesnice spíše vzácné, a to i v oblastech v nichž se udržela roubená konstrukce stěn. Uplatnění šindele se tak omezuje pouze na jednotlivé vzorně obnovené kulturní památky nebo stavby ve skanzenech lidové architektury (MaČe).

Rozměry a pokládání šindelové krytiny

Rozměry jednotlivých šindelů se pohybují kolem 500 - 600 mm délky, 70 - 150 mm šířky a tloušťky na širší straně od 15 mm. Vzájemně do sebe zapadající šindele se přibijí v jedné nebo častěji dvou vrstvách (jednoduché nebo dvojité kladení) na střešní latě pomocí čtyřhranných kovaných hřebíků - šindeláků. Později jsou samozřejmě používány i běžné hřebíky kruhového profilu s hlavičkou. S ohledem na malou hmotnost dřeva postačuje poměrně subtilní konstrukce krovu s velkou osovou vzdáleností krokví, resp. vazeb (až 2000 mm) a často i řídké laťování (350-450 mm). Šindele byly kladeny ostrou hranou proti převládajícímu směru větru. Kromě snadného obtékání vzduchu tím bylo vyjma možného sání vyloučeno i riziko nadzdvihávání jednotlivých šindelů. Rovněž poslední a cca o 100 mm přesahující řada šindelů u hřebene střechy byla volena s ohledem na převládající směr větru s vyloučením rizika snadného odtržení horní vrstvy šindelů vzájemně spojených sytémem pero-drážka (MaČe).

Štípaný dřevěný šindel

Štípaný šindel je vyráběn z kvalitního a měkkého jehličnatého dřeva radiálním štípáním dřevěných špalků odpovídajícího průměru. Vybrané dřevěné špalky zbavené kůry a bez suků jsou rozštípány na jednotlivé šindele klínového tvaru, které jsou dále upravovány specielně zahnutými noži. V nejširší části šindele jsou v krajních vláknech nožem vykrajovány drážky, do kterých při pokládání šindele zapadají svým užším koncem břitového profilu další šindele. Krytina ze štípaného šindele je poměrně trvanlivá, avšak jedná se o spalný typ krytiny poměrně dosti náročný na výrobu (MaČe).

Řezaný dřevěný šindel

Vedle štípaného šindele je později používáno rovněž řezaného šindele, u něhož je štípání špalků nahrazeno řezáním. Řezaný šindel se vyznačuje rychlejší výrobou a je levnější než štípaný šindel. Má ovšem v důsledku přeřezání vláken dřeva drsnější povrch a menší životnost (MaČe).

Autor textové části a fotodokumentace ke kapitole Šindel - střešní šindele © Martin Čerňanský