VAZNICOVÉ KROVY

Konstrukce vaznicových krovů

Nejmladší konstrukcí krovu užívanou v závěru tradičního vesnického stavitelství zastupují vaznicové krovy, užívané především na stavbách s půdními nadezdívkami. Oproti předchozím krovům s krokvemi spojenými hambalky a vaznými trámy se odlišují především volnými konci krokví, které nejsou svázány do tuhých příčných rámů plných vazeb. Užívání vaznicových krovů na počátku 20. století doprovází postupný zánik ručního opracování dřevěných trámů včetně používání tesařských spojů (MaČe).

Konstrukce krovů: Vaznicové krovy s rozpěrami nebo kleštinami • Exteriér staveb s vaznicovými krovy •

Vaznicové krovy s rozpěrami nebo kleštinami

Krokve mladších vaznicových krovů se oproti starším krovům hambalkové konstrukce chovají zcela odlišně, protože jsou shora osazeny přímo na vaznice, které jsou součástí podélných stolic. Spodní okraj střechy tvoří pouze volně přesahující konce krokví a krytina, protože ani na zděných stavbách s těmito krovy nebývá římsa. Hambalky se u vaznicových krovů vůbec nevyskytují, přičemž jejich funkci příčného rozepření vazeb obstarávají rozpěry, umístěné mezi vaznicemi nebo o něco níže, pod vaznicemi. Rozpěry udržují distanci stolic rozepřením sloupků a od počátku 20. století se postupně i na vesnici nahrazují tzv. kleštinami. Ty se sdružují v párech, obemykajících sloupky a propojených železnými šroubovanými svorníky.

Exteriéry staveb s vaznicovými krovy

Vaznicové krovy se zabydlují na vesnici od konce 19. století, opět s určitým zpožděním oproti městskému prostředí. Doprovázeny jsou půdními nadezdívkami, které dosti výrazně mění celkový vnější charakter staveb zejména nevhodně převýšenou hmotou objektu. Oblíbeným doprovodným znakem je dekorativní dřevěná výzdoba, propojující vysunutá čela vaznic před štíty, na kterých bývá osazen první pár krokví. U těchto krovů (hlavně u menších rozponů) se opět uplatňuje i hřebenová vaznice, nesená buď sloupky, nebo dvojicí "nůžkově" rozkročených vzpěr (lit. 011: J. Škabrada, číslo stránky bude doplněno).