PLACKOVÁ KLENBA Z PÁLENÝCH CIHEL

Zdění plackové klenby z rohů, na pasy nebo podpory

Po křížových a valených klenbách s lunetami nastupují plackové klenby, mající svůj původ rovněž v barokní slohové architektuře. V tradičním stavitelství vesnice je však použití plackových kleneb mladšího data, spojené až s celozděnými objekty klasicistního tvarosloví. Kromě velikosti a poměru stran překlenovaného prostoru byla tvarová bohatost plackových kleneb zapříčiněna mimo jiné i umístěním otvorů, oken a zejména vstupních dveří (MaČe).

Obsah: Placková klenba, její tvar a provedení • Zdění plackové klenby a vícelodní prostory • Klenuté pasy u plackové klenby a rozdvojení • Dodatečná stavba plackové klenby •

Placková klenby, její tvar a provedení

Klenba, která nejvíce poznamenala české vesnické stavitelství, byla placková klenba barokního původu. Její uplatnění na venkově ale souvisí až s klasicistním stavitelstvím v 1. polovině 19. století. Tvar této klenby je teoreticky kulový, většinou ale vycházel spíše z konkrétní situace, podle možností daného prostoru a zkušeností stavitele i zedníků. Jako u ostatních kleneb je starší provedení více vzduté, zatímco pozdější klenby směřují k odvážnějším, plošším tvarům. Od poloviny 19. století mají už zcela převažující plackové klenby charakteristické pozdní tvary, které se vyznačují stále ploššími a ostře nasazenými (tedy segmentovými a nikoli půlelipsovými) křivkami čelních oblouků.

Zdění plackové klenby a vícelodní prostory

Placková klenba má charakteristický způsob zdění, při kterém jsou ložné spáry uspořádány kosočtverečně. Zatížení se klenbou přenáší kolmo na tyto spáry a směřuje do rohů, z nichž se klenba zdí. To umožňuje i klenutí vícelodních prostorů, kde je zatížení svedeno do podpor - pilířů nebo sloupů. Tento náročnější způsob klenutí se na vesnicích uplatnil až kolem poloviny 19. století, zpravidla ve chlévech a zcela ojediněle i ve světnicích (lit.011: J.Škabrada, číslo stránky bude doplněno/patá věta doplněna z jiného odstavce).

Klenuté pasy u plackové klenby a rozdvojení

Dělícím a zprostředkujícím článkem mezi jednotlivými poli kleneb v jednolodních i vícelodních sestavách byly klenuté pasy o šířce zpravidla 60 cm, v nichž se snadněji připravily ozuby pro uložení klenebních okrajů (pálily se i cihlové tvarovky právě s tímto výžlabkem pro okraje pasů). Pasy měly zpravidla půlelipsový, později (až ve 2. polovině 19. století) plošší a ostře nasazený segmentový tvar. Pomocí operativního přizpůsobení půdorysných i řezových tvarů kápí a pasů se pružně reagovalo na podmínky dispozice stavby i jejích provozu. Časté bylo např. "kalhotové" rozdvojení pasu tam, kde by jinak pas zasahoval nevhodně do prostoru vstupních dveří (lit.011: J.Škabrada, číslo stránky bude doplněno).

Dodatečná stavba plackových kleneb

Plackové klenby byly oblíbené i pro relativně snadné dodatečné vkládání do stávajících obvodových stěn místností, v nichž bylo třeba nahradit klenbou dosavadní trámový strop. Pro založení takové dodatečné klenby bylo nutné vylámat kapsy vlastně jenom v koutech místnosti, kam klenba svádí své zatížení (v horních partiích čelních oblouků se klenba někdy dokonce pouze opřela k ponechané omítce). S výhodou se v takových případech užívalo i spojení s pasy u stěn, pro jejichž založení stačilo do koutů místnosti vyzdít pilířové příložky (lit.011: J.Škabrada, str.číslo stránky bude doplněno).