KONZERVACE A BÍLENÍ SRUBU

Povrchová úprava roubených stěn

Řada historických srubových staveb byla opatřena vnější a vnitřní povrchovou úpravou, reprezentující běžně používaný způsob provedení roubené stavby nebo úpravu charakteristickou pro určitou oblast v daném časovém období. Mezi nejstarší a zdaleka nejčastější povrchovou úpravu staveb přitom náleželo bílení vápenným nátěrem. Vápenný nátěr plnící též konzervační funkci dřeva mohl být nanášen z vnější strany přímo na roubení nebo na vrstvu hliněné mazaniny, později též na lícovou vrstvu omítky. Vedle ochranné a hygienické funkce vápenného nátěru bylo zejména u domových interiérů pravidelně nejčastěji před svátky opakované bílení vápnem podmíněno rovněž snahou po čistotě vzhledu nepochybně zvyšující kvalitu bydlení (MaČe).

Povrchová úprava roubených stěn domů v neposlední řadě souvisela i s požadovaným vnějším výrazem staveb na vesnici, vždy s určitým časovým odstupem odrážecích vliv slohové architektury. Vedle uvedených ochranných a hygienických důvodů byla rovněž nezanedbatelná snaha po určité reprezentaci a zděném výrazu staveb, kterému se obílená stavba dojmově přiblížila. Vedle bílení je pro srubové stavby místně charakteristické rovněž nanášení hliněné mazaniny. Úvedená stavební úprava již souvisí se zlepšením tepelně-izolační schopnosti i protipožární odolnosti roubených stěn a je uvedena na samostatné stránce :: Hliněná mazanina roubených staveb (MaČe).

Obsah: Stěny bez povrchové úpravy, bezbarvá konzervace • Bílení spár mezi trámy • Bílení roubených stěn •

Stěny bez povrchové úpravy, bezbarvá konzervace

Vedle staveb nevyžadujících povrchovou úpravu roubených stěn (např. stodoly) jsou bez vnější povrchové úpravy rovněž stavby podružného charakteru nebo dokonce jednotlivé stěny, pokud jsou z hlediska vnějšího vzhledu méně významné nebo se pohledově téměř neuplatňují. Absence vnější povrchové úpravy roubených stěn může být pro některé regiony nebo stavby dokonce příznačná. Zejména pro mladší a stále preciznější opracování hraněných trámů nebo širokých fošen jsou charakteristické vodorovné spáry jen minimální šířky. V některých případech dokonce není těsnícího materiálu užito vůbec a spáry se ve vnějším výrazu roubené stěny téměř neuplatňují. Úmyslné potlačení spár důkladným opracováním povrchu zároveň odráží snahu dosáhnout i ve dřevě co nejhladšího a materiálově jednotného vzhledu roubené stěny po vzoru staveb pocházejících z vyspělejšího prostředí. Jedinou úpravou těchto staveb tak zůstávají nátěry mladšími konzervačními prostředky, které až na výjimky nemění přirozenou barevnost dřeva (MaČe).

Bílení vodorovných spár mezi trámy

Pro většinu srubových staveb charakterizovaných tesařským opracováním trámů jsou však více či méně široké vodorovné spáry mezi trámy příznačné. Spáry byly utěsněny zpravidla mechem a vyplněny hliněnou mazaninou, přičemž pro dosažení lepší soudržnosti dřeva a hliněné mazaniny byly do spár před vymazáním zatloukány kolíčky z tvrdého dřeva. Spáry větších rozměrů v důsledku použití neotesaných klád nebo méně kvalitního křivého dřeva byly často vyplněny ještě dřevěnou tyčovinou menšího profilu. V závislosti na regionu přitom nemusela být hliněná mazanina z vnější strany nutně opatřena bílým vápenným nátěrem, zatímco pro jiné oblasti je kontrastní bílení vodorovných spár v protikladu k tmavým plochám dřevěných trámů více než charakteristické. Vedle spár se můžeme setkat rovněž s obílením čelních ploch trámů, zejména u rybinových nárožních vazeb (MaČe).

Bílení roubených stěn vápnem

Bílení vápenným nátěrem se nemuselo vždy omezovat pouze na vodorovné spáry mezi trámy. V některých regionech náleží mezi místní stavební zvyklosti nanášení vápenného nátěru po celé ploše roubené stěny, přičemž vápenný nátěr nanášený z vnější strany přímo na roubení představoval i důležitý konzervační prostředek dřeva. Potlačením jednotlivých trámových vrstev pravidelně opakovaným bílením celé roubené stěny bylo zároveň dosaženo jednotného vzhledu celé průčelní plochy. Z určité vzdálenosti tak i obílená roubená staveb svoji barevností připomínala zděné konstrukce, tolik vyžadované zaváděnými protipožárními předpisy a nařízeními v období stavebních reforem (MaČe).

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Srubové stavby - ochranné a konzervační prostředky © Martin Čerňanský