KLEŠTINY A PODPĚRNÉ RÁMY

Vnější ztužení roubené stavby

Zajištění stability roubených stěn proti možnému vybočení jednotlivých trámů ze svislé roviny stěny je nezbytným předpodkladem její statické funkce, kterou je přenos svislých sil. Kromě vnitřních prvků (čepy a špalíky) popisovaných na samostatné stránce je vodorovné deformaci stěn srubových staveb rovněž bráněno vnějšími konstrukcemi. Vnější konstrukční doprovod představují především v některých regionech obvyklé stěnové kleštiny a již po staletí nepoužívané rohové kůly. Další samostatnou konstrukcí výrazně se uplaťnující navenek mnoha roubených staveb je vnější podpěrná rámová stolice, snad nejvýrazněji reprezentovaná severočeskou podstávkou. Základním úkolem podpěrného rámu je odhlečení roubeným stěnám přízemí (vyjímečně i patra) a snížení vlivu sedání i slehávání roubení, projevujícího se nejvíce v nejpoddanějších částech srubové stavby. Velikost svislé deformace kromě velikosti zatížení a dotvarování roubené stěny závisí samozřejmě nebývalou měrou na základových poměrech. Rozhodující přitom bylo vlastní provedení spodní stavby, od rohových kamenů přes podezdívku v celém půdorysném rozsahu. Hloubenými základy je přitom možné charakterizovat až zděné stavby, nepoměrně těžší než stavby ze dřeva (MaČe).

Obsah: Deformace roubené stavby - vybočeni • Rohové kůly srubové stavby • Stěnové kleštiny roubených stěn • Deformace srubové stavby - slehávání • Podpěrné rámové konstrukce •

Deformace roubené stavby - vybočení

Základní problém stěny provedené technickou roubení je riziko vodorovného vybočení jednotlivých trámových vrstev. Kromě vnitřních stavebních opatřeních probíraných na samostatné stránce je deformaci bráněno rovněž vnějšími konstrukcemi. Tyto konstrukce mohou být na konstrukci stěny více či méně nezávislé, z důvodu čehož je možné se setkat i s jejich dodatečným prováděním. Vnější konstrukční opatření zabraňující vybočení trámů představují stěnové kleštiny a v terénu nedochované rohové kůly (MaČe).

Rohové kůly srubové stavby

Nejstarší způsob vnějšího zajištění stability stěn u srubových staveb nalézáme již u staveb s nárožními přesahy trámů. Možnému vybočení trámů je bráněno rohovými kůly, zaráženými hluboko do země právě v místech nárožních vazeb srubové konstrukce. Archeologicky doložené použití rohových kůlů jako archaického znaku doprovázejícího nejstarší stavby však nejspíše mizí ještě dříve, než samotné nárožní přesahy trámů s výjimkou přesahů u horních a dolních trámových věnců nadále přetrvavajících v některých regionech roubené architektury (MaČe).

Stěnové kleštiny roubených stěn

Mladší řešení vnějšího statického zajištění roubené stěny přestavuje použití stěnových kleštin, charakteristických zejména (nikoliv však výhradně) pro přízemní stavby Podkrkonoší a Orlických hor. Stěnové kleštiny jsou tvořeny dvěmi sloupky nevelkého průřezu, které jsou situované protilehle při vnějším a vnitřním líci roubené stěny. Subtilní přístěnné trámky kleštin o výšce zhruba odpovídající výšce stěny jsou skrz spáry roubené stěny spojeny dřevěnými sponami s klínovými závlačkami pro možnost snadného přitažení. Později je namísto dřevěných spon používáno ocelových svorníků se závitem a dotažení stěnových kleštin zajišťují poměrné velké matky čtvercového a následně již šestihranného tvaru. Stěnové kleštiny sloužily výhradně konstrukční funkci a kromě možného okosení vnějších hran nebývají opatřeny žádnou profilací. Pro jejich správnou funkci je nezbytné dosedání přímo na trámy roubení, často proto mohou být skryty pod vnější nebo vnitřní povrchovou úpravou roubených stěn. Běžné je rovněž jejich dodatečné provádění, pokud byla zaznamenána deformace stěny (tj. vybočení ze svislé roviny) (MaČe).

Deformace srubové stavby - slehávání

Vedle možného vodorovného vybočení trámů ze svislé roviny roubené stěny je pro srubové stavby vlivem vlastností použitého materiálu i poddajnosti tesařských spojů charakteristická rovněž svislá deformace, ke které dochází i při teoreticky úplném zamezení vodorovných posunů a důkladném provedení podezdívky (MaČe).

Na rozdíl od stojícího trámu totiž ležící trámy vzdorují špatně dlouhodobému působení tlaku a postupně se slehávají. Je to vidět na mnoha starých roubených stavbách, zvláště patrových, kde je jakýmsi "pevným bodem" zděný střed dispozice s kuchyní a komínem, od kterého se stavba směrem k oběma čelům jakoby svěšuje. I u nepříliš velkých staveb můžeme nalézt i více než třiceticentimetrové snížení. Slehávání srubu bývá dobře patrné i v interiéru roubených světnic podle sklonu stropu. Ve světnici je pevný, převážně zděný roh za topeništěm, kde probíhá maximálně několik málo horních trámových vrstev (které v těchto místech navíc nedegradují vlhkem), nejvíce poklesá protilehlý kout, ve kterém se stýkají obě okenní stěny (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Podpěrné rámové konstrukce

Podpěrné rámové konstrukce jsou tvořeny jedním nebo více rámovými poli, situovanými zpravidla při vnějších stěnách srubové stavby. Přístěnné rámy jsou zpravidla tvořeny svislými sloupky, vodorovným trámem a šikmými ztužujícími pásky, jedná se tedy o tesařskou stolici jakou známe i z konstrukce krovu. Z hlediska umístění rozlišujeme vnitřní a vnější rámové konstrukce, z hlediska provádění mohou být rámy budované společně se stěnami nebo vložené dodatečně. U přízemních staveb podepírá rámová konstrukce vyložené stropní trámy, čímž výrazně odlehčuje roubeným stěnám přízemí. Někdy může rámová konstrukce namísto stropníchtrámů podepírat přímo konstrukci střechy, tj. vazné trámy. V případě dodatečného přezdění roubení se může tesařská rámová stolice ocitnout i před zděnou stěnou (MaČe).

Špatné vzdorování svislému tlaku vedlo ke hledání zajímavých řešení u patrových roubených domů. Případy, při nichž na sobě plynule spočívala roubená stěna přízemí i patra, byly spíše ojedinělé. Při běžnější výstavbě patrových domů se brzy vyvinuly systémy, které se snažily problém odstranit. V oblasti severního pohraničí se užívala takzvaná podstávka, která vlastně obkročila roubenou konstrukci přízemí a patro nesla sama - ta však už spadá do kategorie konstrukcí rámových (lit. 011: J. Škabrada, str. číslo stránky bude doplněno).

Autor ostatních šesti odstavců ke kapitole Srubové stavby - deformace roubení © Martin Čerňanský