Opravená a doplněná teze přednášky Nové stavby ve venkovském prostoru, konané v rámci programu Obnova a rozvoj venkova s ohledem na zachování kulturního dědictví. Program byl vyhlášen Nadací Občanského fóra za odborné spolupráce s Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Obsah přednášky navazuje na Disertační práci stejného autora s názvem Stavebně-architektonické charakteristicky venkovského domu v prostředí vesnic českého severozápadu, jejíž závěry ve stručnosti předkládá nejširší veřejnosti.

• Nové stavby ve venkovském prostoru •

Hlavním cílem přednášky je odvození architektonických a stavebních charakteristik neodmyslitelně náležejících k našemu tradičnímu venkovskému domu, nacházejícímu se na převážné části našeho území s výjimkou nevelké oblasti Šumavy s výběžkem alpského domového typu v okolí Volar. Přehled výše uvedených znaků, usilujeme-li o jejich zapojení do běžné stavební produkce, se musí vyznačovat vysokým stupněm srozumitelnosti a jednoznačnosti výkladu. Současně je třeba postihnout takové kvality tradičního venkovského domu a bydlení vůbec, které budou do jisté míry nezávislé na vlastním konstrukčním a technologickém provádění stavby. Jen tehdy bude možné naplňovat stále se zvyšující požadavky, které sebou každá doba nepochybně přináší. Současně budeme mít v maximální možné míře zaručeno bezproblémové zapojení novostaveb do stávající struktury sídelního útvaru, čímž budou položeny základy zachování kontinuity stavebního a kulturního vývoje. Výrazně to rovněž napomůže stabilizaci obrazu venkovského sídla v krajině i společenské funkci obcí, která plní nezastupitelnou úlohu při zachování jedinečného pocitu domova.

• 1. Poválečný vývoj vesnice •

První kapitola přednášky je ve stručnosti věnována poválečnému vývoji naší vesnice a vymezení hlavních nedostatků a problémů, mezi které náleží:

1.1.Chybějící návrat k tradiční tvorbě
1.2.Historická sídelní struktura a skladba zástavby
1.3.Návrh novostaveb ve venkovském prostoru

Hlavní problémy prohlubované v poválečném období vývoje naší vesnice spočívají především v rozpadu tradiční sídelní struktury, výrazně urychleném kolektivizací zemědělství a proklamovanou snahou smazat rozdíly mezi vesnicí a městem. Neméně závažným problémem je zhoršení přírodního prostředí vesnice, podpořené mnohde nadměrnou industrializací krajiny a postupný útlum společenského života na vsi. Všechny uvedené negativní jevy mohou být v konečném stadiu provázeny úplnou ztrátou identity v rámci středoevropského prostoru a základem jejich omezení se musí proto stát široké společenské uvědomění a veřejný zájem na zachování našich vesnických sídel.

Samotná dezurbanizace našich vesnic, projevující se v nerespektování staletími ověřených urbanistických kompozičních pravidel, je jednotlivci jen obtížně řešitelná. Stěžejní úloha nadále zůstává na dotčených orgánech státní správy a jimi vynakládaných prostředcích do územních plánů regulujících výstavbu v chráněných územích, plánů zásad ochrany, plánů na úpravu veřejných prostranství atd. Dalším a opět zcela zásadním nedostatkem se stávají samotné novostavby, vznikající v prostředí historických sídel i mimo jeho hranice. Naprostá většina jich nedokáže respektovat tradiční hmotové utváření venkovských staveb a vyznačují se, často jen z neznalosti, naprosto odlišnými objemovými formami a tvary. Rozhodující úlohu v tomto případě přebírají zejména jednotlivci, přestože usměrňující úloha orgánů státní správy by měla být nadále nezastupitelnou.

Pováleční vývoj vesnice:

1.1. Chybějící návrat k tradiční tvorbě

Pouze uvědomělý návrat k tradičním principům domácí tvorby, založený na jejím poznání a pochopení, zaručuje trvale udržitelný kulturní rozvoj a zachování stávajících kvalit vesnického bydlení i rekreace.

1.2. Historická sídelní struktura a skladba zástavby

V prostředí našeho venkova je zcela nezbytné respektovat původní staletími utvořenou historickou sídelní strukturu a základní hmotovou skladbu tradiční zástavby. Teprve na základě podrobného rozboru osídlení a sídel je možné zpracovat územně plánovací dokumentaci atd., zahrnující regulační kritéria pro novou výstavbu siltuovanou uvnitř zastavěného území nebo při jeho okrajích a zcela vyjímečně ve volné krajině.

1.3. Návrh novostaveb ve venkovském prostoru

Při návrhu novostaveb na vesnici je nezbytné přihlížet ke konkrétnímu utváření stavebního místa a tradiční charakteristice místní zástavby, která bude mít rozhodující vliv na formování novostavby a jejího vnějšího výrazu. Ve veřejném zájmu je naprosto nezbytné, aby působení sídelního útvaru jako harmonického celku bylo vždy nadřazené jednotlivým novostavbám a individuálním zájmům.

Shrnutí kapitoly: Kapitola zaměřená na poválečný vývoj vesnice věnuje pozornost historické sídelní strutkuře a návrhu novostaveb na vesnici. V rámci těchto problémových jevů se zaměřuje rovněž na skladbu zástavby a opomíjení tradiční stavební kultury naší vesnice.

Autor textu k poválečnému vývoji a novým stavbám ve venkovském prostoru © Martin Čerňanský