• Založení domu na terénu •

Vesnický dům svým usazením v teréno přímo odrážel důležitost snadného spojení s hospodářskými objekty a plochou dvora, stejně tak jako vazbu venkovského člověka na přírodní prostředí (lit. 011, kresba J. Škabrada, str. 226) (lit. 035, levý obrázek doplněn autorem serveru).

Usazení domu vychází z co nejpohodlnějšího spojení obytného interiéru objektu s jeho venkovním prostředím.

Propojení domu s plochou dvora a zahrady mohlo být bezproblémové zejména v rovinném terénu, kterému se pro umístění domu v usedlosti jednoznačně dávala přednost. To se týkalo zejména bohatších sedláků. Hůře na tom byli chudší chalupníci a domkáři, pro jejichž skromné stavby zbývaly méně vhodné pozemky, často u cest a ve svažitém terénu. V tomto sociálním prostředí proto docházelo k výjimkám. U přízemní roubené chalupy navíc nebylo možné tuto stavbo zapustit do svahu i s ohledem na vlhkost a následné hnilobě. V takovém případě se musela nejdříve vyzdít vyrovnávací podezdívka, na kterou se teprve mohla dřevěná stavba usadit. Zděná spodní stavba byla někdy dosti vysoká, takže se do ní mohlo umístit i hospodářské příslušenství nebo sklep. Upřednostňování pohodlného spojení základního vesnického obytného provozu s okolním terénem můžeme sledovat i tam, kde vývoj tradičního vesnického domu dospěl k patrovému řešení. Základní "domácnost" se v takovém domě vždy nachází v přízemí a v patře, pokud zde vůbec byly obytné místnosti, šlo o místnosti spíše rezervního nebo reprezentačního charakteru (pokoj pro hosty) (lit. 011, J. Škabrada, str. 227-228).

Přestože pro stále větší část venkovských domů už není nejdůležitější snadná cesta k dobytku ve chlévě, má přímý a bezbariérový kontakt s okolním terénem velký význam, protože tento jev považujeme za jeden z nejpodstatnějších projevů venkovské architektury, který odlišuje venkovské bydlení od městského. O to pozoruhodnější je, kolik současných venkovských objektů má v přízemí garáž a další hospodářské provozy, zatímco k obytným místnostem se jeho majitel dostane pouze prostřednictvím velkého počtu schodů, k čemuž se v minulosti nechali přinutit jenom nejchudší vesničané (lit. 011, J. Škabrada, str. 228).